Zákon z Bohnic

To je ale blázinec, řekneme v metru, na ulici, doma, o závažné politické situaci, namísto hlubokomyslné analýzy, říkáme to o počasí, o lidech, o situacích, o zvířatech, věcech živých i neživých.

Skutečné blázince, v lidovém pojetí, odborně psychiatrické kliniky, mají s výše uvedeným rčením pramálo společného. Každá doba a každá společnost a, jiná doba a jiná společnost se dívaly na duševně choré podle svých měřítek a podle svého náhledu světa s nimi i zacházely.

V dávných časech velké a mocné Číny, usoudili , snad podle Konfucia vlídně, že lidé postižení nemocí duše, jsou konec konců chudáci , starali se o ně v klidu hor a na březích průzračných jezer, kde je vozívali na loďkách a hráli jim k tomu uklidňující melodie. To bylo od Číňanů hezké, dlužno dodat.

Jak jsme viděli ve slavném filmu Amadeus, který začíná i končí v prostředí duševně chorých jsme naopak mohli spatřit opak čínské metody a to ještě v době Mozarta a Salieriho to nebylo to nejbrutálnější prostředí, jaké si lze vymyslet.

Dlouho se věda o nemocech duše vyvíjela a to v zásadě ve dvou směrech - máme psychiatrii a máme psychoanalýzu. Psychiatrie v zásadě věří na chemoterapii, včetně terepaii elektrošoků, inzulových šoků a jiných metod, psychoanalýza se ubírá buď smerem profesora Freuda nebo směrem profesora Junga a snaží se cestou obtížnější dospět ke společnému cíli : k uzdravení pacienta. Psychiatrie má prokazatelné výsledky, hlubinná psychologie tak hmatatelně úspěšná není.

Jelikož zlomená duše se léčí nepoměrně hůře než zlomená noha, vznikají mnohé problémy.

V našem případě s platností zákonů ještě z dob , kdy zde vládli komunisté.

Zmíněný pan Kutina je, podle zástupců ústavu sociální péče v Praze-Bohnicích, notorický kverulant, ztěžuje práci vedení domova, úřadům, i lidem kolem sebe. V běhu tohoto rychlého světa, zahlceného problémy jistě závažnějšími, zpadne případ s největší pravdpodobností v zapomnění dříve než si na něj vůbec někdo vzpomene.

Vedení ústavu získalo svolení ppříbuzných jk příslušnému řízení a připomíná mi to klasickou detektivku, v níž podezřelí jsou všichni a vinne zatím nikdo.Právník ústavu tvrdí, že odborníci diagnostikovali duševní poruchu.

Pan Kutina, i přes vůj ústyhodný věk, je zřejmě rozený bojovník, takže se i v této záležitosti obrátil na Občanskou poradnu, kde její zástupce pravil, že stěžovatel si udržuje duševní zdraví na vysoké úrovni a účast potomků považuje za účelovou, prý ovlivněnou spory o majetek.

Detektiv amatér si jistě řekne - hle, kde peníze, tam problémy a obě varianty jsou platné, až do uzavření případu - buď o majetek jde nebo nejde. Jde-li, pak je věc na pováženou.

Více na pováženou je fakt, že případ z Bohnic vyvolal reakce i zjiných stran. U nás ještě nedošlo k převodu příslušných mezinárodních smluv, jimiž jsme vázáni, A jak říkají zástupci Občanského sdružení, jsou lidé typu pana Kutiny ve vysokém stupni ohrožení. Totalitnímu režimu přirozeně vyhovoval zákon, který mohl kohokoli označit za šílence, zvláště jestliže se dotyčnému nelíbilo zběsilé budování socialismu a jeho průvodní jevy.

Výsledek je dost otřesný. Zákon lze zneužít, pacienta nezastupuje nezávislý právník, ale sociální pracovník, který nemusí hájit nejlepší zájem pacienta, soud si nemusí vyžádat odborné posudky, občan nemá právo znát výsledek řízení a zákony neurčují, za jakého zdravotního stavu a do jaké míry má být svépravnost omezena. Pointa je dvojí: Vstup do Evropské unie by nutně měl provázet i problém převodu mezinárodíních, pro nás závazných,právních norem. Nebo lze říci tak, jako na počátku: To je ale blázinec.