Zájem o Irák

Minulá tvrzení prezidenta Bushe, že Saddám Husajn ohrožuje americkou bezpečnost, jsou značně zpochybněna tím, že se nenašly zbraně hromadného ničení, a ukázalo se, že informace o snaze Saddáma koupit v Nigeru jaderný materiál byla falešná. Bush se sice domnívá, že na tom nesejde, a porážku iráckého totalitního režimu má za dobrou věc, nicméně zpravodajové z Iráku hlásí, že mezi lidem nepanuje nějaké přehnaná vděčnost. Ohlasy na včerejší jmenování irácké vládní rady jsou podle agentury Reuters vesměs skeptické. Lidé prý nejsou přesvědčeni, že se jedná o krok směrem k demokracii, neboť za radními jsou podle nich Američané a v radě exulanti, navíc s pověstí ne vždy vzornou. Dokonalou pověst pak nemají ani okupační vojáci, viz informace o tom, jak vyrabovali bagdádské letiště. Americkým vojákům se mimochodem v Iráku příliš nelíbí a mnozí by prý rádi domů.

Jenže situace je zamotaná: Opustit Irák ze dne na den by bylo stejně nezodpovědné, jako se v něm zabydlet. K demokracii patří svobodné volby, ale Američané s jejich vyhlášením nebudou spěchat, jestliže tuší, že svobodně zvolená vláda by mohla být protiamerická. A to se zas nehodí vzhledem k tomu, že Irák kvůli sabotážím stále není schopen garantovat dlouhodobé dodávky ropy a právě ropou by měly být proplaceny faktury hlavně amerických firem, podílejících se na obnově válkou poničené země.