Začíná tažení proti korupci. Pomalu a nejistě

Rozdíl je v tom, že Česko je na rozdíl od Anglie první poloviny devatenáctého století sociální státem a oběti lichvy, hazardu a korupce neupadnou do takové bídy, jako to bylo možné před dvěma sty lety v Anglii.

Jde víc o společenský než kriminální jev. Začátek kapitalismu vždy nabízel velké možnosti zbohatnout, rozhodně to šlo rychleji, než v předchozích časech. A mnozí to pak logicky zkoušejí jinou cestou, než poctivou prací, na níž je kapitalismus založen.

Takže jedni se snaží dostat ke státním či firemním penězům pomocí úplatků, jiní se zadlužují, aby napodobili sociální vzestup svých sousedů, a ti poslední už jenom věří, že se na ně v hernách usměje náhoda. Hazard, lichva i korupce ovšem mají také své organizátory a ti se chovají se stejnou motivací. Příslušný úředník státu či soukromé firmy si pomáhá k rychlému výdělku přijímáním úplatků, spotřebitelské úvěry poskytují finanční ústavy, které chtějí své klienty co nejrychleji oškubat, a hazard provozují lidé na samém pokraji podsvětí.

Zmíněné tři aktivity jsou provázány třeba už tím, že snadné výdělky hazardu a lichvy se kryjí korupcí na nejvyšších místech. Když se tedy člověk setkává na náměstí menšího města s deseti či více hernami, tak dobře ví, že v nejbližším okolí bude několik zastaváren, že k životnímu stylu ve městě patří vybírání spotřebitelských úvěrů a že na radnici mají korupčníci silnou pozici. Obdobný závěr je možné učinit pro celý takový stát.

V Česku se zmíněné nešvary ignorují, mimo jiné s odkazem, že jde o průvodní jevy počínajícího kapitalismu. Ovšem na druhé straně je pravda, že žádná národní ekonomika nemůže dlouho vzkvétat, pokud se korupce příliš rozšíří. Dostatečným důkazem je korupční žebříček Transparency International, podle kterého je v nejbohatších a neúspěšnějších zemích nejméně korupce. Těžko říct, co je příčinou a co důsledkem, v každém případě se korupce, tedy blahobyt pouze některých na úkor druhých, nesnáší s všeobecným blahobytem. Jde prostě o jinou kvalitu.

Možná tedy čeká Českou republiku nutnost učinit krok, který by zemi pozdvihl na vyšší civilizační úroveň. Nebude to snadné. Svědčí o tom už polovičatost dosavadních pokusů. Legendárním se stal zákon, který umožnil radnicím regulovat herny na svém území. Byl doplněn pravidlem, podle kterého existují vedle klasických výherních automatů ještě tzv. videoterminály, které radnice nemusí povolovat. Hrát se na nich dá úplně stejně, jako na klasických přístrojích. Právě proto stojí za pozornost nové pokusy, které mají za úkol omezit herny, přísněji regulovat spotřebitelské úvěry a účinněji bojovat s korupcí.

Není samozřejmě pochyb, že všechny politické strany podobné pokusy vítají. Veškeré spory spočívají v tom, že jedna strana přijde s nějakým návrhem a druhá strana upozorní na jeho nedostatky. Politici se hádají a návrh tak spadne pod stůl, případně vznikne kompromis, tedy bezzubý paskvil. Vláda přitom hraje roli mrtvého brouka.

Na současné schůzi jsou dvě protikorupční normy. První z nich napsali sociální demokraté. Chtějí, aby stát stanovil maximální úroky spotřebitelských úvěrů, aby byla smluvní pokuta klienta, který nesplácí, předem omezena. Případné spory mezi klientem a finančním ústavem nemá řešit pouze rozhodce, kterého zpravidla jmenuje finanční ústav, ale klient bude mít možnost dovolat se soudu.

Vedle toho přišli lidovci s návrhem, podle kterého se všechny herny včetně videoterminálů podřídí pravomoci radnice. Zároveň se všechny výherní automaty přísněji zdaní.

Bude zajímavé sledovat jejich osud. ČSSD a lidovci mají očividně obdobné záměry a mohou se navzájem podpořit. Otázka zní, kdo dodá další hlasy potřebné ke schválení zákonů ve sněmovně, jestli to bude ODS nebo komunisté. Obstát pod tlakem vlivných lobby z odvětví hazardu a spotřebních úvěrů nebude ostatně snadné pro nikoho.

Pouze v rámci zásadních politických dohod může projít antikorupční zákon, který navrhují opět lidovci a který míří na příští sněmovní schůzi. Chtějí zavést institut "účinné lítosti", která umožní omilostnit člověka usvědčeného z korupce, pokud pomůže v dalším vyšetřování. S tím souvisí i princip řízených provokací, které chtějí lidovci kopírovat od Slováků. Ti provokace zavedli už před osmi lety.

Pozorovatel politické scény posledních let si nedělá velké naděje, že projde byť jediný ze zmíněných zákonů, zvláště u posledního z nich je to prakticky vyloučeno.

Teoretickou možností pro zmíněné zákony jsou nadcházející volby. Také od nich se nic významného nečeká, mohou však strany zavázat, aby něco konkrétního s korupcí udělali, třeba právě s pomocí zmíněných zákonů. Na tom se ostatně politici všech barev shodnou: korupce bude pro příští volby hlavním motivem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .