Začíná škola, bude to obtížný ročník

Přežít začátek školního roku pomáhají oslavy provázející přijímání prvňáčků, kteří se mnohdy do školy těší a v každém případě jsou zvědaví, co je v oněch velkých budovách na důležitých místech českých obcí a měst vlastně čeká. Také vzpomínku na tento pocit si mnozí dospělí uchovali a přesně stejným způsobem prožívají všechny vzácné okamžiky v životě, kdy se člověk pouští do neznáma s nadějí, že se setká s něčím novým, zajímavým, co z něj nakonec udělá jiného, lepšího člověka.

Tajemství či mystérium výchovy člověka využívají často také ministři školství, když popisují své záměry a cestu, kterou se má systém vzdělávání posunout.

Výjimkou není ani Ondřej Liška, který má za sebou svůj první ministerský projev k prvnímu září. Opakuje jako jeho předchůdci, že kvality českého školství jsou nezpochybnitelné a že žákům, kteří dnes nastupují do první třídy, školy nakonec pomohou k úspěšnému životu. Do značné míry to je pravda, na druhé straně sebeklam, který ministr sdílí se zbytkem populace.

Jak známo, čeští žáci obstojí v mezinárodním srovnání, pokud jde o matematiku a přírodovědné předměty. To není v současném světě závislém na neustále se obnovujících technologiích vůbec k zahození. Sebeklam spočívá v tom, že málokdo uzná za špatné své vlastní vzdělání. Těžko tedy může odsoudit instituci, kde vzdělání získal. Říkat, že školy jsou dobré, je fráze, kterou nemůže neříct Čech o českých školách stejně jako Francouz o školách francouzských.

Liškovou předností oproti jiným ministrům je odvaha, se kterou vypočítává konkrétní nedostatky, které nejde při racionálním hodnocení popřít.

Češi zaostávají ve čtenářské gramotnosti, což je do značné míry způsobeno nástupem elektronických médií. Vyzývá proto rodiče, aby dětem kupovali knihy.

Zdejší školy neučí úplně dobře jazyky a k dvojjazyčnosti populace ve Skandinávii či Beneluxu máme ještě pár desítek let daleko. Proto Liška hledá cesty, jak změnit na učitele základních škol znalce cizích jazyků, i když nemají pedagogické vzdělání.

Tuzemský systém také zavedl iracionální model víceletých gymnázií, který označuje jedenáctileté děti za budoucí elitu národa a posílá je do speciálních tříd. Když jim je osmnáct, tak se ukazuje, že jejich schopnosti nejsou o nic lepší, než u ostatních dětí, které nemají za sebou gymnaziální zkušenost. Proto by měla postoupit reforma osnov, která by zaručila, že druhé stupně základních škol mohou víceletým gymnáziím směle konkurovat.

Byly zrušeny zvláštní školy pro sociálně vyloučené děti, které jejich sociální segregaci prohlubovaly, ovšem tyto děti, i když chodí do normálních škol, tak se učí podle osnov pro mentálně postižené. Ministr je chce učit jako ostatní děti.

Jeden po druhém tedy jde o dílčí kroky, které by měly stav českého školství postupně zlepšovat.

Na první pohled jde o splnitelné cíle, anebo alespoň o takové úkoly, se kterými se dá začít okamžitě. Je také dobře, že změny předem neodrazují revoluční či reformní rétorikou. Ovšem přirozená otázka, jestli se z nich podaří něco splnit, se nedá zodpovědět jednoznačným "ano". Příčinou je prostý fakt, že nejsou peníze. Učitelé a celý školský systém jsou průběžně ujišťováni, jak na nich závisí budoucnost národa, příjmy škol na žáka však letos klesají a hrozí to i v příštím roce. I tady ministr Liška zasáhl a sehnal čtyři miliardy korun navíc, ovšem jestli to bude stačit ke zlepšení nálady mezi učiteli a ke startu plánovaných, byť postupných změn, to předem není jisté. Učitelé za poslední rok dvakrát stávkovali a i když už nebudou, nadšení z nového začátku pro české základní a střední školy v sobě vzbudí jen těžko.

Nehledě k tomu, že se k protestům chystají vysoké školy, kterým vláda škrtá příjmy ještě přísněji.

Pozitivní změny nadcházejícího roku, které by pomohly mnoha dětem v objevování nových světů, tedy nemusí nastat vlivem už zmíněného sebeklamu. Naše školy jsou dobré a není tedy nutné jim dávat víc peněz ani se o ně nějak zvlášť starat, protože dobré budou vždycky.

Je to přímo zákonité, že ve volbách se politici ohánějí podporou vzdělanosti. Tím přece mohou získat jen sympatie. A když mezi volbami učitelům a školám nepomáhají, tak jim to nikdo ani nevyčítá, protože všichni vědí, že česká škola je česká škola.

Pokud jde o peníze a zájem vlády, tak je probíhající volební období ztracenou sezónou. A od příštího volebního období se nedá čekat nic lepšího. Kvalita českého školství bude záviset od drobných kroků, do kterých se chce pustit ministr Liška a doufejme, že i co největší počet učitelů. Nutno připomenout, že tentokrát nemusí čekat jen na pomoc českého státu, ale také se mohou obrátit na fondy Evropské unie. Ovšem jediné, na co lze ve školách spoléhat, je motivace. Vždycky nějaká bude, protože objevovat svět pro sebe i pro druhé je jedna z nejlepších věcí, které se dají dělat, a kromě naivních prvňáčků to vědí i mnozí učitelé.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .