Zachraňte korupci!

Příležitost, jak vidět korupci zhmotnělou v prostoru, nabízí pražská cestovní agentura Corrupt Tour. Zaveze vás například k vilám a honosným domům, které si nechávají postavit lidé, jimž se dnešním žargonem říká „kmotři“ nebo „lobbisté“. „Můžeme mluvit o architektuře těch samotných domů z pohledu vkusu a nevkusu, ale je tu také architektura ve vztahu k veřejnému prostoru. Jak mění a zabírá veřejný prostor, nebo jak ukrajuje z výhledu ostatním domům,“ upozorňuje zakladatel cestovní agentury Petr Šourek.

Pokud máte dojem, že korupce je novodobý fenomén a že prodchla až naši dobu, musíme vás opravit. Stačí si vzpomenout na šedou ekonomiku a korupční chování za socialistického Československa.

Avšak i dnes idealizovaná první Republika československá měla své korupční kauzy. Například pozemkovou reformu, v níž se přerozděloval majetek německy a maďarsky mluvící šlechty. Na české straně byla prováděna v duchu nápravy křivd za Bílou horu. Na Slovensku jako akt vůči vyšší uherské šlechtě, která měla po rakousko-uherském vyrovnání zájem na tom porobit si slovenský národ. Ovšem zbytkové statky přerozdělované pozemkovou reformou často končily v majetku politiků, jejich příbuzných nebo známých. A také mnohem více v českých rukách než slovenských, což Slováci a slovenští politici nelibě nesli. Po vzniku samostatného Slovenského štátu v roce 1939 proběhla na Slovensku druhá pozemková reforma, týkající se hlavně arizovaného židovského majetku. Nicméně i při tomto přerozdělení půdy byli zvýhodněni hlavně známí politiků.

Přidělená půda nebo postavený dům za nekale vydělané peníze jsou vždy vidět, je to korupce v prostoru a hmotě. Méně viditelné je již uplácení pomocí důležitých funkcí, jako je například členství ve správních radách bank, pojišťoven nebo průmyslových podniků.

Slovenský historik Milan Zemko takové chování nazývá nekriminální korupcí. Všímá si, že tato nekriminální (ale i kriminální) korupce byla přítomná ve všech historických meznících československých dějin, kdy docházelo k výměně vládnoucích elit. Tvrdit, že moderní Československo stojí na korupci, je podle něj však přehnané. „Demokracie byla ten nejlepší režim v této části Evropy. Samozřejmě i se všemi chybami, které ji v závěru republiky unavovaly. Ozývaly se hlasy, že je potřeba režim změnit, ale válka ani poválečné období nepřinesly šťastné uspořádání nových poměrů,“ říká.

Milan Zemko publikoval svoji studii o nekriminální korupci při vzniku Československa, respektive samostatného Slovenského štátu, v monotematickém čísle časopisu Forum Historiae v lednu 2012.

Číslo se připravovalo dva roky. Peter Šoltés, jeden z editorů, tvrdí, že volbu tématu zapříčinilo zjištění, že česko-slovenská historiografie se korupci doposud prakticky nevěnovala. Při tom nutně vyvstává otázka, z jakých pramenů historik vlastně může při studiu korupce vycházet.

Tisk byl po většinu 20. století (počítáme-li do toho i závěr rakousko-uherské říše) cenzurován, takže korupční chování vládnoucích elit se mohlo dost dobře skrýt. Zákony mohou být jedním pramenem, nicméně jak ukazuje studie Milana Zemka, a dokazují to i slova Petra Šourka z Corrupt Tour, zákony často míjejí oblast šedé ekonomiky nebo nekriminální korupce. Nebo také novým pojmenováním korupčního jednání mažou staré přečiny, které by bývaly dobře postižitelné stávajícími zákony.

Prameny osobního charakteru, jako například deníky, jsou spolehlivé jen do té míry, že odrážejí osobní a dobový žebříček hodnot, tedy toho, co je, a co není korupce.

To ostatně částečně platí i pro novodobé indexy vnímání korupce, které každoročně sestavuje organizace Transparency International. Data z nich je potřeba číst velice pozorně a citlivě je interpretovat.

Čím víc se totiž o korupci mluví, tím více ji lidé vnímají. A čím více ji lidé vnímají, tím skleslejší mohou být. Anebo tím častěji mohou jezdit na vyhlídkové cesty Corrupt Tour. A víme, co masový turismus udělal například s domorodými kmeny v Africe… úplně je zkazil!

Korupce jako historický fenomén. Historie věčně živá 24. března 2012 ve 21:10 hodin na ČRo 6.