Zachraňte Hojdara

18. listopad 2003

Poslanec Josef Hojdar, v opozici vůči své straně a vládě, je odposloucháván. Tato zpráva opět zaplavila média a člověk jim to má už skoro za zlé. Naprosto neověřená obvinění politicky nevěrohodného poslance přece nepatří do titulku. Kdyby vláda skutečně poštvala na poslance tajnou službu, to už by byl důvod na článek! Ale tohle jsou jen řeči. Novináři, měli byste se polepšit, řekne si soudný čtenář.

Média ale rozhodně nejsou jediným viníkem. Mnohem víc jsou za celý poprask odpovědní poslanci, kteří s očima navrch hlavy spekulovali, jestli vláda skutečně někoho neodposlouchává, konkrétně jestli si odposlech Hojdara neporučil premiér Vladimír Špidla. Takové řeči už museli novináři zaznamenat, aby jejich noviny nevypadaly, že jsou neinformované.

Jistě je ale hlavním protagonistou a tedy i viníkem sám poslanec Hojdar. Vzhledem k poměrům na české politické scéně je bezpochyby hlavním podezřelým celé aféry právě on. Už celá řada politiků využila tajné služby, když chtěla odvést pozornost od svého selhání. Upozornili, že jsou obětí temných rejdů jakýchsi agentů, z viníků se rázem stali poškozenými - a nic nešlo dokázat, ani vyvrátit. Tajné služby totiž nesmějí zveřejňovat, co právě dělají, a útokům politiků se tak nemohou účinně bránit.

Začal s tím svého času vicepremiér Jan Kalvoda, pokračovali šéf lidovců Josef Lux, ministr spravedlnosti Jaroslav Novák a poslanec Václav Benda - vesměs šlo o politiky stran, které byly právě u moci. Kartu tajných služeb rád využíval Miloš Zeman: když bylo odhaleno, jak obchodoval s podezřelými existencemi v Bambergu, připsal celou aféru na účet rumlovsko-fendrychovskému spiknutí. Poté požádal, aby tajná služba všechno vyšetřila. O výsledku se pak už nemohlo mluvit, protože všechno je přece tajné.

Hojdar tedy pokračoval v zavedené tradici. Pozoruhodné je i to, že případ vyšetřuje mostecký policejní ředitel Václav Jakubík. Ten byl donedávna náměstkem policejního prezidenta a dva roky úspěšně obcházel prověrky, které jsou pro tak vysoké místo v bezpečnostním aparátu předepsány. Proto je Hojdarův případ ještě víc pochopitelný, než podobné historky jiných politiků. Hojdar i Jakubík jsou bývalí prominentní komunisté a dobře vědí, jak strana uměla zatočit s těmi, kdo se chtěli protivit. Přenášejí tradiční vidění světa do současnosti - a nejvíc je podivné, že ještě 14 let od listopadu jim na to někdo skočí.

Nezodpovědnost politiků je větší, než se zdá na první pohled. Podobnému zneužívání samotného faktu, že tajné služby existují, by šlo zabránit nepříliš složitou reformou - totiž jmenováním vládního úředníka na úrovni řekněme prezidenta NKÚ nebo předsedy antimonopolního úřadu. Ten by byl odpovědný vládě i sněmovně za kontrolu služeb, sám by přitom nesměl prostředky tajných služeb používat.

Kdyby se politici tajných agentů báli, pozval by si je do kanceláře a tam by jim všechno v klidu vysvětlil. Proč to politici neudělají? Pro jedny - například pro Hojdara - je příznivé, když mají možnost úniku před kritikou do mlhavého obviňování tajných agentů. Pro druhé - hlavně pro ministra vnitra, obrany a premiéra, ovšem také předsedu parlamentní komise pro kontrolu tajných služeb, je zase příjemné, když mohou služby kontrolovat sami. Bez tlaku veřejnosti se těchto možností a pravomocí nikdy nevzdají.

Nepořádek je přitom ještě větší. V Česku se dosud informační prostředí tajných služeb nepovažuje za třináctou komnatu, kam opravdu nesmí nikdo vstoupit. Není důkaz, že politiky na zakázku vlády někdo sleduje, určitě je ale hodně zpráv, které za svůj zdroj označují agenty tajných služeb. Odposlechy ministrů Jaroslava Tvrdíka a Stanislava Grosse byly pořízeny zřejmě náhodou, staly se ale potravou pro mediální aféru - naznačují, že oba ministři měli něco společného s veřejným domem v Nuslích. Nějaký agent tyto zprávy prostě předal novinářům.

Hlavní skandál není v soukromém životě ministrů, ať je jakýkoli. Nemůže být v pořádku země, kde se informace tajných služeb využívají v mocenském boji mezi tajnými službami a těmi, kdo tajné služby kontrolují. V normálních zemích se přece každý, kdo uvolní informaci získanou metodami tajných služeb, musí obávat tvrdého trestu vězení.

Přísnější a nepolitická regulace tajných služeb - pokud chceme nějaký konstruktivní závěr aféry odposlouchávaného Hojdara, je právě tento. A nemusíme litovat Špidlu za to, že je neprávem obviňován. Také není důvod k soucitu s Grossem a Tvrdíkem. Kdyby chtěli opravdu vážně změnit nepřehledné poměry v tajných službách a omezit tak svou moc, mohli svým malérům předejít.

autor: Petr Holub
Spustit audio