Zabavte rodiče!

To snad ani není možné. Ať někdo okamžitě zabaví oba ty rodiče, strčí je do blázince nebo do vězení. I když už to v téhle chvíli nikomu nepomůže, ale alespoň nebudou moci škodit dál.

A teď klidněji. Veřejná i odborná diskuse, k jejíž laické větvi se tímto zařazuji, se rozproudila poté, co se desetiletý chlapec nervově zhroutil při tom, když ho do školy přišel soudně zabavit exekutor. Otec prý chlapce dva roky neviděl, ač na to měl právo. Chlapec k otci údajně nechtěl. Soud prý postupoval formálně správně, když nařídil chlapcovu exekuci.Rozhodnutí soudu se prý nemá zpochybňovat.Dobrá. Nezpochybňuji rozhodnutí soudu. Ale jestliže mají soudní orgány až takovou moc zasahovat, řekněme, do vývoje dítěte, pak tuším je něco špatně v té liteře zákona, podle níž to všechno proběhlo.

Řekl bych totiž, že i když bylo vše provedeno podle té litery, samotné znění zákona bylo asi původně vedeno "duchem". Cílem přece mělo být nejspíš to, aby byl nějak umožněn pravidelný kontakt dítěte s oběma rodiči. Pod slůvkem "pravidelný" se jistě skrývá dobrý úmysl nepřipravit dítě o kontakt s rodiči, kteří se ale mezitím proměnili v pouhé výrobce malé bytosti, které tím vším zavařují na příšerný osud.

To, že soud může až takto absurdně zasáhnout do výchovy a vývoje dítěte, je na pováženou. Jistě, tenhle jeden případ se nedá zevšeobecnit, ale napadá mě k tomu toto: Svět, naše skvělá civilizace, chcete-li, je přímo poset poničenými dětmi. Pomyslný had špatné výchovy, kde nevychovaní a osobnostmi nepevní rodiče prostě nemohou vychovat celistvé lidské bytosti, je pevně zakousnut do vlastního ocasu, či jak by se to řeklo.

Děti, které vyrůstají v nefunkčních,(i když navenek a naoko jakoby fungujících) rodinách, odcházejí do dospělého života "vybaveny" celou škálou původně dětsky obranných reakcí, které jim jaksi ulehčovaly jejich nelehké dětské osudy. Tyhle obranné reakce se časem zapouzdří do opět celé škály navenek normálně vypadajících postojů, rolí, řekněme, které sice umožňují člověku nějak fungovat, ale jen v rámci těch rolí. Takto rodiči nedovychovaný človíček se pravidelně stává zajatcem oněch rolí, které mu sice umožňují nanejvýš přežít, i když nakrásně třeba ve špičkových funkcích, nikoli však normálně žít.

Miliony lidí si toho, že žijí v takto vyrobených psychopastích, za celý svůj život ani nevšimnou. Miliony dalších si všimnou, že jim nějak jejich vlastní životy nesedí a putují pak světem naplněni různými chemikáliemi, usnadňujícími lidskou existenci. Říkáme jim "psychotropní látky" a dělíme je, však to znáte, na legální a ilegální. Jiné miliony vyhledávají pomoc odborníků na lidskou duši.

S tím toho asi moc nenaděláme. Můžeme o tom vědět, můžeme si být vědomi toho, že jeden každý z nás může být nějak poškozeným dítětem a tenhle náhled může jednomu každému z nás přesně podle míry a schopnosti nějaké sebereflexe pomáhat být alespoň přijatelnými lidskými bytostmi. Ale ovšem, že nechápu, co tam, v tomhle poměrně složitém psychologickém procesu, má co dělat soud. Konkrétněji nějaký soudní úředník.

Soudem zabavené dítě je cosi, co přesahuje mou schopnost víry v právní systém a v právní řád. Takhle daleko přece věci dojít nesmějí. Ví někdo od soudu, co se děje v duši toho dítěte?

Celá ta věc by podle mého měla skončit nějakými akcemi, jichž se účastní dospělí a nikoli děti. Soudy by měly využívat všech možností, jak s dospělými vyjednat případné plnění práva dítěte na styk s rodiči a s prarodiči. Dítě by mělo mít právo na to, být dítě, tedy ochraňovaná malá lidská bytost. Ochraňovaná před blbostí svých ploditelů.

Co má dělat soud ve chvíli, kdy si ti dva dospělí, kteří malou lidskou bytost zplodili, už tak lezou na nervy, že místo, aby se zfackovali rovnou a navzájem, fackují se jaksi zástupně a prostřednictvím dítěte, přičemž jim nedochází, že tím fackují samotný fackovací nástroj. Tedy svého potomka?

Pochybuji, že odpovědí na tuhle otázku je exekuce dítěte a předání ho na návštěvu k tomu z rodičů, který si ho takto vysoudil. V tu chvíli totiž soud dítě, i když uznávám, že přeneseně, "trestá", přičemž trest by příslušel jen a jen těm dospělým.