Žába nikoli na prameni, ale na plynovodu

Teď v zájmu srozumitelnosti odbočím (a prosím o trpělivost). V románu Mirákl líčí Josef Škvorecký asi vymyšlenou, ale realitě odpovídající situaci: na spisovatelský kongres (tuším, že ve Vídni) směl přijet i sovětský autor. Škvorecký mu dal jméno Arašidov.V kuloárech se ho ptají na potíže s vydáváním knih v brežněvovském Rusku. On jim ty trampoty detailně popisuje (tehdejší český čtenář to znal), ale tamti ze Západu nechápavě kroutí hlavami. - Podobnou zkušenost měli i mnozí z nás. Přijížděli sem např. moji kolegové ze Západu (psychiatři, psychologové). Živě se zajímali o naše poměry. My jsme se snažili jim je přiblížit, ale oni stejně nechápali. Nedovedli si představit, jak to chodí ve společnosti, která je tolik odlišná od té jejich.

Tím odbočením jsem chtěl upozornit na okolnost zásadně důležitou pro řešení jakéhokoli problému, na němž se významně podílí tzv. lidský faktor. Zda si totiž dovedeme představit situaci, v niž problém vznikl, trvá a je dále živen. Nikoli detaily, ale celý kontext. To předivo zájmů, rolí, vztahů, strategií, které tvoří to, co nazýváme inflačním slovem "systém". V daném případě systém fungování postsovětské společnosti. Je jedno, zda ruské, ukrajinské či jiné.

Martin Ehl to bere v úvahu. V jeho sedmeru je to bod číslo 3 (cituji): "Rusové, ti oficiální i ti z mafie, ztratili kontrolu nad zisky plynoucími z neprůhledného tranzitu plynu přes Ukrajinu. Míra rozkrádání překročila hranice, na které jsou jinak v Kremlu zvyklí" (konec citátu). Týž autor připomíná zajímavý fakt: šéf ukrajinského Naftogazu, vyjednávající s ruským Gazpromem, žádá nové smlouvy (a to podtrhuji) bez prostředníků. Kdo všechno jsou prostředníky, nevím. V našem tisku byla takto zmíněna firma Ros-Ukr-Energo. Zřejmě na tranzitu plynu vydělává. Hodně a neprůhledně. Angažují se v ní i politici, a nejen oni. - Vzpomínám na televizní interview s panem Bartuškou, členem nedávného poselstva EU do Ruska. Tomu se podařilo zachovat diplomatickou zdrženlivost, a přesto leccos naznačit. Líčil nenávistné pohledy některých vyjednavačů druhé strany.

Na základě těchto sdělení si tvořím tuto hypotézu: postsovětský prostor je protkán tím, čemu říkáme korupce, nehorázně větší měrou, než si dovedeme představit. Ta korupce je tam integrální součástí společenského systému. Její taktiky a strategie jsou důmyslně vypracované. Má tam věkovitou tradici (což potvrdí pilní čtenáři ruských románů). Jejím působištěm se stal i obchod se zemním plynem a je pravděpodobné, že je tou žábou na prameni číslo jedna. Tvrdit, že současný problém je obchodním sporem mezi dvěma firmami, Gazpromem a Naftogazem, není nepravdivé, ale nevýstižné. Dokonce i tvrzení, že jde o politický konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, je výstižné jen zčásti. - Ve vyšších sférách EU se zrodil nápad předat věc soudu. Myslím, že je naivní a připomíná mi ty kolegy ze Západu, jimž jsme nebyli s to vysvětlit, jak to u nás funguje.

Že jsou ruské, sovětské a postsovětské reálie Západu nesrozumitelné, to chápu. My tady u nás v Česku bychom však měli být vnímavější. Jsme zemí "pouze" postkomunistickou, nikoli doslova postsovětskou. Podnikavost ruských firem u nás je velkorysejší a praxe ruskojazyčných zločineckých band je surovější než těch našich. Ale za to půlstoletí jsme od "velkého dubiska na Východě" leccos přejali, aniž si to uvědomujeme. Nesluší se mluvit o mafiánském stylu naší politiky. Říkáme, že je klientelistický. O prorůstání organizovaného zločinu do státní správy cosi naznačila tzv. Kubiceho zpráva, asi nešikovně, ale se zlou se potázala. Ministr Nečas se na kongresu ODS decentně zmínil o spjatosti své strany s byznysem, jak řekl. Zatím bez ohlasu. - Domnívám se, že tato zdejší ostýchavost vůči zdejším zlořádům jistého druhu nám brání vnímat obdobné, ale mnohem obludnější zlořády jinde. Konkrétně: zdráháme se rozklíčovat zdejší fenomén zvaný Krakatice. Proto nás nenapadá, že na mohutnější, důmyslnější a surovější krakatici postsovětskou je i Putin slabý, protože je (jako bývalý důstojník KGB) jejím produktem a možná i rukojmím.

Závislost energetiky EU na ruských zdrojích je cosi jako její nekrytý podbřišek. Čekám, kdy si to uvědomí naši politici a občanské iniciativy, které sázejí na levicový populismus. A jsem zvědav, zda a jak se to projeví třeba při prodeji našich aerolinek.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .