Za týden

Byly tu krátkodeché, avšak jasnozřivě se tvářící prognózy, které nejspíš podle politických sympatií autorů dávaly různým kandidátům ty nejlepší šance na zvolení ve volbách minulých. Byly tu též skeptické analýzy schopností, či spíše ne-schopností českého Parlamentu vyslovit ústavou předepsanou podporu některému z uchazečů.

Zažili jsem již atmosféru předvolebně stísněnou i rozjařenou, přežvýkali jsme jedovaté i ostrovtipné bonmoty rádoby-prezidentů, snesli jsme husté sprchy populistické samochvály i těžko uvěřitelnou strojenou skromnost.

Něco je však v těchto chvílích jinak.

Do třetí volby nastupuje již dvojí, poměrně úspěšnou, volbou vyprofilovaný Václav Klaus, který ač nezískal dostatečný počet hlasů ke zvolení hlavou státu, přesto získal mnoho. Paradoxně tak může ve třetí volbě buď strašně prohrát, nebo slavně zvítězit. Uznávám, že s takovou prognózou by mne z lecjaké hospůdky plné pivních politiků hladce vypráskali, leč je to skutečně objektivní zhodnocení Klausových šancí.

Trik je v tom, že i když se vládní koalici podařilo najít dosud nejlepšího kandidáta na prezidentský úřad, naprostou podporu všech poslanců a senátorů vládní koalice profesor Jan Sokol zatím jistou nemá. Parlamentní znalci pak upozorňují na to, že nepodaří-li se Sokolovi získat nadpoloviční podporu všech poslanců a nadpoloviční podporu všech senátorů již v prvním kole třetí volby, což by znamenalo jeho vítězství, stoupnou naopak šance Václava Klause, aby uspěl v kolech následujících, najmě v tom třetím, kdy ke zvolení "postačuje" již jen nadpoloviční počet získaných hlasů.

Na jedné straně má Václav Klaus bezmeznou podporu volitelů ODS - a nejspíš i hodně hlasů od Komunistické strany Čech a Moravy, které se údajně nelíbí některé Sokolovy politické postoje, přičemž celá pravda bude nejspíš někde blíž zákulisním slibům, které vyjednavači ODS komunistům poskytli... - a na straně druhé, Jana Sokola nehodlají podpořit někteří volitelé sociální demokracie, kteří tím sice nemohou pomoci svému favoritu Miloši Zemanovi, za to však mohou (v delší perspektivě) poškodit Vladimíra Špidlu. Tato okolnost jen malebně popisuje provinční úroveň části volené a viditelné špičky české politické scény.

Není jistě náhodou, že v okamžicích, kdy se ODS umí veřejnosti ukázat jako jednolitá síla, stoupají i její volební preference v průzkumech veřejného mínění, zatímco procenta sociálních demokratů jdou rapidně dolů a unionisté jsou již hluboko pod hladinou politického ponoru... Poznámka k preferencím: To, že komunisté říkají stále totéž, jim ve volebních žebříčcích zajišťuje stále tutéž podporu volebních příznivců. A lidovci s jejich politickými prohlášeními, která osekána na holé věty mají zhruba stejnou výpovědní hodnotu jako: "Voda teče, neboť teče..." okouzlují již léta svých zhruba osm procent fanoušků.

Opravdu nahnuté to vládní koalice bude mít až za týden. Opět paradoxně jí může uškodit jak úspěch jejího kandidáta, tak úspěch Václava Kaluse, a dokonce i třetí neúspěšná volba. Svými postoji v předchozích kolech se vládní koalici podařilo zmasakrovat své potenciální voliče; podařilo se jí odsunout do pozadí veřejného zájmu, nikoli však kamsi do bezvýznamnosti, problematiku katastrofálního vývoje deficitu veřejných financí; poměrně málo toho dělá pro úspěch lidového referenda o vstupu do EU a tak dále.

Na míře podpory volitelů vládní koalice pro Jana Sokola se ukáže i skutečný stav věcí uvnitř koalice i jejích jednotlivých součástí. Sociální demokracii čeká vbrzku praní partajního prádla na březnovém sjezdu, unionisté pak uvidí, zda pro ně ještě bude místo a v jaké vládě, a lidovci se budou moci začít ohlížet po nějakém novém koaličním partnerovi.

Ale to všechno - až za týden...