Za Moravu, rodinu a venkov

O Kalouskových plánech je ovšem možné leccos zjistit, když se člověk podívá na jeho aktivity v posledních měsících. Zřejmě už jsou zapomenuty úporné bitvy se sociální demokracií v dobách premiéra Stanislava Grosse. Kalousek se dnes chová, jakoby poslouchal rady ředitele Herzmanna, který před časem lidovcům doporučoval, aby byli pokud možno loajální k sociální demokracii a představili se jako důvěryhodný partner i pro příští vládu - nezáleží na tom, kdo volby vyhraje.

Předseda Kalousek se tedy rád prezentuje jako zástupce pravého středu, spolupráce s hodně levicovým socialistou Paroubkem mu ale nedělá nejmenší potíže.

Média celkem ráda upozorňují na prohlubující se spolupráci mezi komunisty a ČSSD. Ve skutečnosti ale zůstávají pro sociální demokraty důvěryhodnějším partnerem lidovci, kteří s výjimkou některých sporných zákonů sdílí jednotný vládní směr. Asi nejpřesnější by bylo říct, že nejvíc spolu ve sněmovně hlasují ČSSD, KSČM a lidovci. Dohodnou se i na hodně povážlivých zákonech, které například zdravotnictví vracejí před listopad 1989.

Kalousek chce být nenápadný a to se mu daří. Jen občas na sebe potřebuje upozornit a tak čas od času vyvolá nějaký konflikt. Jednou prohlásí, že komunisté jsou zločineckou organizací, jindy se dostane s Paroubkem do rozhořčeného sporu o zákoník práce. Oba však jsou dost velkými pragmatiky na to, aby se spokojili s pokřikem - samozřejmě hodně hlasitým, a nedělali z toho žádné závěry pro další každodenní provoz.

Kalousek našel spojence v prezidentu Klausovi, kterého chválí, jak jen dostane příležitost. Už to mu zaručuje dobrou vyjednávací pozici, kdyby volby přece jen vyhrála ODS.

Z výčtu důležitých kroků v politice se dá usuzovat na další postup. Pravicová rétorika, přitom nepříliš křesťanská a k tomu sliby dalších sociálních dávek a podpor - především pro venkov, rodinu a Moravu. Je tohle dostatečný recept k úspěchu při volbách?

Mohlo by to fungovat v rámci rozvratu, kterým prochází celá česká politická scéna. ODS je hluboce rozpolcena a její pochybnosti o sobě samé se prohlubují s tím, jak se snižují preference. ČSSD se představuje jako energická strana, ovšem jde to jen tím způsobem, že Paroubek slabiny představuje jako silné stránky. Nemáme ve straně dost lidí? Ale kdepak, chceme jen dát šanci nestranickým talentům. Komunisté bez Grebeníčka jsou poloviční a začínají se hádat.

Úsporná Kalouskova strategie tedy může mít úspěch. V podstatě jde jen o to, nic nezkazit a čekat na chyby soupeřů. Po všech krizích a katastrofách, kterými všechny strany průběžně procházejí, se může uplatnit poklidná regionální strana, propagující spokojený život ve venkovském závětří. Nejen pro Moraváky, ale také pro Čechy se stává ideálem návštěva vinného sklepa, k tomu pár klobásek a doma vypálená slivovice. Aby se však nenechalo nic náhodě, je třeba obraz poživačné idyly obohatit o pivní rozměr - proto také byl sjezd svolán do Plzně, kde přitom lidovci nemají prakticky žádné voliče. Fotbalový trenér Straka na čele karlovarské kandidátky připomene, že žádná lidová zábava není lidovcům cizí.

V tom možná bude nakonec hlavní kouzlo Kalouska a jeho lidí. Vsadí na nacionální notu, nebudou to ale říkat nahlas. Musí vidět, že v současné době je příliš mnoho lidí nejistých, plných obav z toho, co bude dál v Evropské unii, jestli nás neohrozí islámský teror, nebo různé epidemie a katastrofy. Lidovci proto čas od času připomenou, že je třeba zamezit nelegální migraci, zaměřit se na drogy, zpřísnit tresty pro kriminálníky. Ještě víc ale budou ve volební kampani prezentovat venkovskou idylu, kde Čech může zapomenout na všechno zlé okolo a jen tak si užívat. Je to nacionalismus na český způsob - nekonfliktní, maloměstský, sám se sebou spokojený.

Kalouskova strategie má jediné riziko. Co když ani občanští, ani sociální demokraté nevyhrají volby s dostatečným náskokem na to, aby příští vládu sestavili s lidovci? Pak vznikne velká koalice a Kalousek s celou stranou skončí v opozici. Pokud se šéf lidovců nechá vést touto obavou, stane se i v předvolebním boji spojencem sociálních demokratů. ODS už ve velkých volbách několikrát ukázala, že nedokáže pokořit sociální demokraty dostatečně přesvědčivým způsobem. Potenciál ČSSD je však větší.