Za impulzivitu může genetika

Impulzivita může být přínosná v situacích, které vyžadují rychlé rozhodování. Druhou stránkou mince je, že stojí v pozadí mnoha nehod a podílí se na různých typech patologického chování včetně sebevražd, agresivity a závislosti. Vědci z amerických Národních institutů zdraví se pokoušejí identifikovat geny, které k impulzivnímu chování přispívají. Vhodné prostředí pro výzkum našli ve Finsku, jehož obyvatelé mají unikátní historii a genetiku. Moderní Finové jsou potomky relativně malé skupiny lidí, což snížilo jejich genetickou komplexitu a učinilo je vhodnými subjekty tohoto typu výzkumu.

Vědci analyzovali DNA Finů odsouzených za kriminální jednání, které bylo spontánní a bezúčelné. Sekvence DNA těchto impulzivních delikventů pak porovnali s kontrolní skupinou jejich rozvážnějších a bezúhonných spoluobčanů. Výsledky studie ukázaly, že na impulzivním chování se podílí jediná změna v DNA, která zablokuje gen HTR2B. Nebylo to příliš velké překvapení – gen kóduje jeden typ serotoninových receptorů v mozku a vědci jej měli vytipovaný jako možného kandidáta na „gen impulzivity“. Zajímavé však je, že samotná genetická varianta na vysoce impulzivní chování zřejmě nestačí. Její nositelé se za normálních okolností chovali mírumilovně. Násilnické chování, které je dovedlo před soud, se projevilo až tehdy, pokud muži vypili větší množství alkoholu.

Spojení mezi genem HTR2B a impulzivním chováním potvrdil i experiment na laboratorních myších – ty, kterým vědci genovým knockoutem zničili gen HTR2B, začaly být impulzivnější. Vědci nyní zkoumají, jak na tyto myši bude účinkovat alkohol.

Zdroj: Nature