Z Ruska by si dělal nepřítele jen blázen,

9. červen 2010

prohlásil ve francouzské metropoli s rasancí a rezolutností sobě vlastní Michail Saakašvili, přestože po oněch sedm let v čele gruzínského státu dělal všechno pro to, aby se se protagonistou tohoto výroku stal on sám. Rusko-gruzínské vztahy se po celou dobu jeho prezidentování kalily a po jeho srpnovém pokusu z roku 2008 ovládnout odbojnou Jižní Osetii silou a následné malé válce mezi oběma zeměmi klesly k bodu mrazu, z nějž se od té doby víceméně nikam nepohnuly.

Zlepšování vztahů Gruzie s Ruskem se stalo hlavním politickým tématem gruzínské opozice, reprezentované především bývalou Saakašviliho blízkou souputnicí a svého času i předsedkyní parlamentu Nino Burdžanadzeovou. Gruzínský prezident s tím nemá nic společného
Právě proto je jeho příjezd do Paříže těsně před Vladimirem Putinem, jehož s francouzským prezidentem pojí i přes gruzínské nesnáze dobré vztahy, považován za obratné diplomatické heslo, i když těžko říct, z čí strany. Řada analytiků ve Francii i v Rusku se ale v každém případě domnívá, že Saakašviliho příjezd do Paříže bezprostředně před Putinovou návštěvou do značné míry nadiktuje agendu, jíž se ruský premiér bude se svými pařížskými hostiteli zabývat. Ruský premiér bude docela jistě nucen odpovědět na otázku, jak ruská strana plní pětibodový plán ze srpna 2008, který zprostředkovala právě Francie a v němž se počítá s tím, že ruské invazní jednotky z oné bleskové války v Jižní Osetii se z této autonomní republiky a také z Abcházie stáhnou. K tomu jen podotkněme, že v právě v Abcházii Rusové začali budovat velkou komplexní vojenskou základnu a že od svých cílů v kavkazské oblasti ustoupí jen těžko…
Saakašvili v Paříži pronesl i mnoho dalších zajímavých výroků. Podle jednoho z nich se Rusko v poslední době snaží nastolit měkčí vztahy s Evropskou unií, ale vůči svým postsovětským sousedům je naopak i nadále tvrdé. Přesto je gruzínský prezident tohoto názoru, že Rusko v prostoru bývalého Sovětského svazu vliv ztrácí. Podle Saakašviliho prý je jasným důkazem tohoto trendu fakt, že žádná z bývalých svazových republik (a to ani těch, které k Moskvě mají daleko blíž než současné Tbilisi) zatím jednostranně vyhlášenou nezávislost Abcházie a Jižní Oseti neuznala. Neudělal to kupříkladu ani nový údajně proruský ukrajinský prezident Janukovyč, protože to, řečeno s Michailem Saakašvilim, „není žádný hlupák“.
Svůj názor na klesající vliv Ruska v postsovětském prostoru Saakašvili podpořil následující úvahou: „Zvítězili snad Rusové letos v Kyrgyzstánu? Pochybuji. Situace v této zemi je svízelná a nestabilní. Rusové středoasijské republiky spíš odpuzují. A čím tvrdší jsou jejich požadavky na Ukrajině, tím méně se jim vyhovuje. Ve Společenství nezávislých států nefunguje ani jediný mechanismus.“
Na druhé straně Saakašvili musel v rozhovoru pro Le Monde konstatovat, že současné Rusko funguje jako neofeudální stát a že ho neřídí ani prezident, ani premiér, ale Putin a tajná služba FSB. A ti i směrem ven jednají tak, jak jednají.
Mnohem zajímavější než výroky poněkud extravagantního gruzínského prezidenta je ovšem spíše rozhodnutí Nicolase Sarkozyho právě Sakašviliho těsně před Putinovou návštěvou ve Francii do Paříže pozvat. Možná že už to samo je vůbec nejdůležitějším poselstvím této právě skončené státní návštěvy.


Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: ldo
Spustit audio