Z rozhlasového archivu: Měnová reforma po roce 1945

V programovém prohlášení poslední demokratické vlády z 8. 7. 1946 bylo uvedeno:

"Vláda bude dbáti, aby v nejkratší době byla dokončena měnová reforma. K tomu cíli nutno urychleně zpracovati podklady pro soupis majetku a vyměřiti dávky z majetkového přírůstku a dávky z majetku podle zákona, na němž se usneslo Prozatímní Národní shromáždění. Tím se získá přehled o sociálním rozvrstvení majitelů vázaných vkladů a jiných majetkových hodnot, jakož i přehled o přebytečné, dávkami neodčerpané kupní síle.

Tato snaha vlády bude tím spíše korunována úspěchem, čím větší důvěru budou míti majitelé volných peněz k měnové politice vlády a čím více budou své peníze ukládati na vkladní a spořitelní knížky, aby tak umožnili, aby peníze byly dány do služeb velkého díla naší hospodářské obnovy. Vláda bude udržovati stabilitu měnové jednotky i v relaci k cizím měnám."

O tom, jak byla měnová reforma po 2. světové válce důležitá, svědčí i následující úryvek z knihy Vzestupy a propady československé koruny, jejímž autorem je František Vencovský, profesor Vysoké školy ekonomické:

"V oběhu bylo šest měn: protektorátní koruny, německé marky, slovenské koruny, polské zloté, maďarské pengö a poukázky československé východní armády. Bylo jasné, že musí být provedena měnová reforma - podobně jako po první světové válce. Nebylo však jasné, kdy a jak bude provedena".

Reforma v roce 1919 měla jediného autora, kterým byl český ekonom a politik Alois Rašín, a jasně zapadala do celé měnové politiky tehdejšího Československa. Po roce 1945 však taková ucelená koncepce neexistovala.

Reformu připravovala skupina lidí, mezi kterými převládali levicově orientovaní politici, a nebyla zasazena do konkrétní koncepce příští měnové politiky. Jejím cílem byla především likvidace inflačních válečných peněz.

Jak uvádí Vencovský: "Další postup při řízení nové měny, která vznikla reformou v listopadu 1945, byl už výlučně záležitostí nového pohledu na peníze, nového pohledu na hospodářský systém a na řízení peněžního oběhu (už ne peněžní politiky). Vyústěním byla měnová reforma v roce 1953, která znamenala nehorázné ožebračení mnoha vkladatelů. Ti během jediné noci přišli o celoživotní úspory a stali se plně závislí na státních dávkách. Komunisté tak opět ukázali, že nic jim není cizí."

V rozhlasové archivu jsem našel část projevu tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše ze dne 24. února 1946, který se zmiňuje o právě probíhající měnové reformě.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který má premiéru 16. 2. 2007.