Z kanónu na vrabce rozhodování lidu

2. únor 2007

"O tom, zda tady bude, nebo nebude radarová stanice, tak o tom nebude asi rozhodovat ani pan prezident Putin, ani pan prezident Bush, ale měl by o tom rozhodnout český lid," prohlásil dnes šéf nejsilnější opoziční strany Jiří Paroubek. A člověk musí chtěj nechtěj přemítat, zda by tatáž slova použil, pokud by ČSSD byla vládní stranou.

Ostatně ještě velmi nedávno se v bezprostřední reakci na oficiální americkou žádost se vyjádřil mnohem vstřícněji - aspoň podle servisu České tiskové kanceláře ze dne 20. ledna: "Pokud se bude jednat o malé zařízení, které nenaruší život občanů, které nenaruší například letový provoz, umím si představit, že bychom o tom mohli jednat s kladným výsledkem, hlasovat o tom formou referenda by bylo jako jít s kanonem na vrabce," " řekl doslova Paroubek. Jelikož agenturní zprávu nedementoval, lze se domnívat, že jde o autentický výrok.

Co se tedy za oněch necelých čtrnáct dní změnilo? Jednou je referendum kanonem na vrabce, podruhé nezbytností. Jak si to máme vysvětlit? Je ovšem třeba zmínit - tehdy předseda sociálních demokratů poznamenal, že je uvnitř své strany s poměrně kladným názorem na vybudování radaru zatím v menšině. A jelikož sociální demokraté poměrně houfně proti projektu vystupují, a snad i proto, že předseda mimo jiné hodlá za několik týdnů obhájit na sjezdu svůj post, jeho postoj se ukázal jako pružný.

Připomeňme, že když se loňského léta začalo hovořit o americkém záměru nalézt pro protiraketovou základnu místo u nás nebo v Polsku, sociální demokraté se k tomu vyjadřovali v rámci vnitrostranické diskuse většinou negativně. Nyní jde jen o radar a podobná debata běží v ČSSD znovu pouze k němu. A jak dnes řekl místopředseda Zdeněk Škromach, prý sedmdesát procent členů ČSSD, kteří se zatím po internetu vyjádřili, radar odmítá a ještě o 15 procent více jich požaduje referendum. I když jde o názor zatím několika stovek členů strany, vedení to, jak vidíme, bere v potaz.

Neboť Paroubkovo páteční vyjádření odráží stanovisko grémia: umístění základny by podle něj bylo dvoustranným aktem Spojených států a České republiky mimo rámec principů kolektivní obrany. ČSSD se se prý ve svém politickém programu přihlásila k k projektům na nichž se podílí více zemí.

V případě protijaderného deštníku je ale třeba opakovat, že žádný jiný stát než USA nedisponuje takovou vyspělou technologií a Američané jí z mnoha pochopitelných důvodů nehodlají dát jak se říká "do placu". Volání po obranném kolektivismu tedy těžko může být na místě.

Stejně jako obavy z hrozeb ruského prezidenta: předseda zahraničního výboru sněmovny, sociální demokrat Jan Hamáček například řekl, že americký radar v České republice by prý mohl mít dopady ze strany ruský hospodářských subjektů. Jistě, před pár týdny zuřila cenová válka a z Ruska k nám přestala na chvíli proudit ropa. Ale i Rusko ji potřebuje prodávat. A naše jiné obchodní kontakty s ruskými firmami neběží právě jako na drátkách. Naopak, řada českých společností má s ruskými negativní zkušenosti a už dávno se orientuje na jiné trhy. Nemluvě o tom, že radar na našem území, stejně jako protiraketová základna v Polsku by byly jistě předmětem jednání amerického vyjednávání s Ruskem a nikoliv našeho a polského. Pokud by USA narazily na nesmiřitelný postoj Moskvy, asi by se poohlédli po jiných lokalitách. Ale dobře víme, že se v takových otázkách vždy najde nějaká více méně nezveřejněná kompenzace a diplomaticky obratný ruský prezident by jistě věděl, o co si za souhlas říci. Nynější stanovisko vedení ČSSD má určitě minimálně dvě roviny - z členské základny zní ne a volební sjezd je za dveřmi. A sociální demokraté se po osmi letech začínají znovu učit být opozicí a jít naproti takřka iracionálnímu většinovému odporu českých občanů vůči protijadernému deštníku se asi jeví jako vcelku snadné protivládní gesto. Ačkoliv na místě by nyní bylo spíš vyvolat skutečnou celonárodní diskusi, v níž by se lidé dozvěděli o co vůbec jde a co z toho plyne. Než přijímat předčasná usnesení a tahat na světlo boží referendum, které je v podobných případech přinejmenším sporné a skoro určitě alibistické.

Že se americký radar nelíbí českým komunistům není nic divného, protože jejich návyk vnímat prapor s hvězdami a pruhy jako příslovečný červený hadr je zřejmě trvalý. Ale u sociálních demokratů to člověk přece jen nečeká. A vidí, že ti ze západoevropských zemí rozhodně už dávno nevnímají svět černobíle.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio