Z Detroitu do San Francisca

Potvrzením, že Česko se opravdu evropským centrem výroby automobilů, jsou listopadové údaje o zaměstnanosti od Eurostatu. Česko vychází mezi evropskou pětadvacítkou překvapivě dobře v průmyslu, který používá vyšší technologie. Tím se myslí především v továrnách na elektroniku, v chemii a ve strojírenství. Nejlepší je Německo, které má ve vyspělejším průmyslu 11 procent zaměstnanců, na druhém místě jsou Slovinsko a Česko s devíti procenty. Pozoruhodná je také podíl českých zaměstnanců v méně vyspělém průmyslu, kam patří například textil a hutě, ale také různé drobné dodavatelské firmy pro vyspělejší továrny.

První Slovinsko má dvaadvacet procent, Česko a Slovensko jsou na druhém místě s devatenácti procenty. Ze starých zemí EU jsou nejvýše Portugalsko se sedmnácti a Itálie s patnácti procenty dělníků v méně vyspělých průmyslových podnicích.

Potenciál českého průmyslového dělnictva je tedy velmi široký. Zahraniční investoři sem nepřišli nadarmo, potvrzuje Eurostat. Je možné se z toho radovat a připomínat, že jde často o opravdu vyspělé průmyslové podniky. Také se ale dá upadnout do oprávněných pochyb. Česko naopak pokulhává ve službách. Platí to pro služby jednoduché, jako jsou restaurace, úklid nebo maloobchod, i služby vyspělejší, jako jsou banky, školy, nemocnice a doprava.

Vyspělejší země se přece poznají, že mají více lidí právě ve službách - pokud jde o služby vyšší kvality, pak v nich pracuje téměř polovina Švédů a přes 40 procent Britů nebo Dánů. Naopak Čechů necelá čtvrtina - a to je společně se Slovinci, Slováky a Řeky z celé evropské pětadvacítky nejméně. Měli bychom se tedy nad sebou zamyslet, řekne skeptik a raději automobilů nechat. Ve skutečnosti je zbytečný nářek i jásot. Situace je prostě taková, jak ji popisuje statistika a pro Čechy, či ostatní národy je důležité s tím něco dělat.

Je zcela zřejmé, že Češi, Slováci a Slovinci vycházejí ze středoevropské průmyslové tradice. Podobně jako Němci, kteří ovšem dokázali svůj průmysl více modernizovat a doplnit stejně kvalitními službami. Je celkem logické, že z českého strojírenství nejvíc obstály právě automobily - jedna z mála spotřebních komodit, jejíž výroba přežila i zpomalený vývoj za komunismu.

Jádrem úspěšné adaptace na kapitalismus přitom byla úspěšná privatizace Škody Mladá Boleslav. Proti tomu neobstály zbrojovky, obráběcí stroje ani nákladní automobily, kde tolik nejde o masovou výrobu. Česko není úplně ztraceno ani v elektronice, zaměstnanci bývalých Tesel se dokázali přeškolit pro německý Siemens a tchajwanský Foxconn.

Sociologové rovněž zjistili, že právě strojírenství je sektor nejméně postižený korupcí. Kde namísto veřejných zakázek a podpor dominují požadavky zahraničních koncernů, není třeba uplácet. Korupce totiž škodí především v dlouhodobém měřítku, protože zpomaluje vývoj a snižuje efektivitu. Je pravda, že Češi jsou poněkud zaostalí, vysoké stavy průmyslového dělnictva ale jsou něčím, čeho je na pracovním trhu Evropské unie nedostatek - a je lepší využít nějakou příležitost, než vůbec žádnou. Tím spíše, že Česko je v tomto směru unikát - podíly dělnictva mají podobně vysoké jen menší země, v počtech jsme ale naprostá jednička.

I nedostatky v kvalitních službách se dají napravit - i když kvalitních profesorů, lékařů či bankéřů máme na počet obyvatel méně, než většina východoevropských zemí, v absolutních počtech jsme lepší. Pokud jde o zabezpečení nutné infrastruktury a technologií, Česko má k tomu lepší předpoklady než jiní kandidáti.

Vyhlídky tedy nejsou špatné. Jen je třeba si uvědomit, že skutečně existují. Těmi vyhlídkami přitom jistě není pouze dodávat personál k výrobním linkám zahraničních firem.

Filozoficky vzato by to ani nebylo správné. Disciplina je dobrá věc, když ale byla držena komunistickým terorem, nese s sebou i negativní vlastnosti. Například málo iniciativy a neschopnost komunikovat.

Tomu je třeba se naučit - příkladem může být provoz zahraničních automobilek, ale měl by se o to starat i vzdělávací systém. Říká se, je nutné umět jazyky a používat počítače. To jsou ale také jen nástroje, podobně jako tovární linky. Češi by ale měli umět také rozhodovat, k čemu tyto nástroje použijí. Tedy - proniknout do vedení zahraničních firem a zakládat firmy vlastní, schopné konkurovat u automobilů a také v dalších průmyslových oborech.

Češi se zřejmě naučili být dobrými dělníky kapitalismu, teď je třeba umět ekonomický provoz řídit - to je druhý, stejně důležitý díl české transformace. Obrazně řečeno: z Detroitu je třeba pokračovat až do San Francisca, střediska známých vysokých škol a mocných bankovních domů, především ale sebevědomého a živého střediska ekonomických inovací.