Z časů, kdy Buddha získal tvář

13. únor 2011

Představte si úrodné údolí Gandhára na území dnešního Pákistánu, ležící ve 3. až 4. stol. n. l. na křižovatce obchodních cest. Pokud chceme poznat tajemství dalšího skvostu Národní galerie, musíme se vrátit právě do těchto časů a míst.

Pokud se půjdete podívat do nové expozice Umění starého světa, která byla 4. února 2011 otevřena v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze, uvidíte 7000 let vývoje lidstva a jeho umění v kostce. Národní galerie poprvé spojila síly s Národním muzeem v dosud nevídaném projektu, který na 1200 exponátech asijského a antického umění přibližuje nejen tyto světy, ale také jejich vzájemné vlivy. Doslova zářným příkladem takového propojení je nevelká, přesto velmi významná štuková hlava Buddhy, kterou nám v seriálu Příběhy (v) umění představila ředitelka Sbírky orientálního umění Národní galerie PhDr. Helena Honcoopová.

Když symbol vystřídá tvář…
Štuková hlava Buddhy z Gandháry ze 3.- 4. stol. n.l. představuje mimořádně krásnou sochařskou práci v tzv. indo- řeckém stylu. K prvním pokusům o antropomorfní zobrazení Buddhy došlo až pět set let od Buddhova "vyvanutí" ( nirvána).
Buddha z rodu Šákja podle buddhistické tradice žil mezi lety 564-484, jeho učení se po jeho smrti šířilo orální tradicí skrze symboly jako bylo kolo s osmi loukotěmi, žebrací miska, lotos, šlépěj, lev, baldachýn, žebřík atd., jež odkazovaly k postavě Buddhy v tzv. anikonickém období. Nejranější podoby Buddhy z kolébky buddhistického učení, Indie, pocházejí až z 1. století n. l., neboť teprve zásluhou osvíceného krále Ašóky došlo v Indii k mocenské podpoře nového učení tři staletí před počátkem prvního milénia. Nejranější typ Buddhy připomíná ideální postavy mladých mužů a jinochů klasického řeckého sochařství, neboť v něm docházelo k syntéze místní severoindické tradice a středomořské sochařské tradice, která do Asie pronikala ve stopách tažení Alexandra Makedonského již od konce 4. stol. př. n. l.
Řecký jinoch apollónského typu s bohatými kadeřemi, vysokým čelem, mandlovýma očima přivřenýma v meditaci, přímým nosem a smyslnými rty je tedy onou ideální ikonou, která předurčila podobu Buddhy v asijském umění. Pouze znaky „buddhovství“, jako je lebeční výčnělek ušníša, uprostřed čela znamení úrna, protažené uši a tři čáry pod bradou identifikují tuto sličnou tvář jako podobiznu samotného zakladatele učení a víry rozšířené po celé východní Asii.

Umění starého světa
Tuto spanilou, svými rysy dosud antickou, ranou podobu Buddhy můžete vidět v expozici Umění starého světa, která nabízí nejrůznější typy stylizace postavy Buddhy a dalších božstev buddhistického náboženství, obohaceného o místní tradice víry v různých asijských kulturách. Expozice umění Indie, Jihovýchodní Asie, Číny, Tibetu, Mongolska a Japonska doplňují také informace například o symbolickém významu gest (mudra) užívaných v jednotlivých školách buddhistického sochařství a malířství napříč Asií.
Součástí Umění starého světa je také sál určený k pořádání speciálních výstav. V současné době zde můžete objevovat krásy korejského umění, které Národní galerii zapůjčilo Národní muzeum Koreje v Soulu.

Logo

Nemusíte se jen dívat
Národní galerie připravila pro zájemce řadu lektorských prohlídek a tematických pořadů, které navíc doplňuje výtvarná dílna. Navštívit ji můžete nejen při pořádání některého z výtvarných kurzů, ale vítaní budete i sami se svými dětmi. Přesnější informace najdete na internetových stránkách Národní galerie.
Pokud by jste chtěli slyšet více o orientálních sbírkách Národní galerie i práci doktorky Honcoopové, máte příležitost v pořadu Vstupte! s premiérou 27. ledna 2011.

autor: Adriana Krobová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.