Vztahy mezi NBÚ a BIS

Národní bezpečnostní úřad prý například asi manipuluje bezpečnostní prověrky. Bezpečnostní a informační služba prý zase pro změnu špicluje kdekoho, od šéfa Národního bezpečnostního úřadu po ministry vlády.

Kde je pravda, je těžké rozšifrovat. Oba úřady jsou dobře utajené. Tajemný hrad v Karpatech je proti nim exhibicionista. Přitom na oba úřady vynakládá státní rozpočet nemalé prostředky. V případě BIS je to například skoro miliarda korun, což je výdaj středního ministerstva. Na co se tyto peníze vlastně vynakládají, měla by se ptát veřejnost, byť samozřejmě je možné pochopit, že konkrétní údaje není možné se dozvědět, tajná služba je samozřejmě tajná.

Jaký je ale její přínos například pro bezpečnost České republiky, to by mělo býti veřejnosti známo a pohříchu není. V praxi to vypadá tak, že příslušné orgány často vůbec netuší, kolik se má nějaké akce třeba zúčastnit extrémistů. Kdo by to měl monitorovat jiný, než tajná služba, zaměřená dovnitř státu, kterou je BIS?

Místo toho jedním z nejznámějších výstupů BIS z doby už sice dávné, ale zase ne tak zcela, zhruba před osmi lety, byl monitoring osob, které se vyjadřují vstřícně k sudetským Němcům. Materiál byl psán v duchu bývalé StB. Občané České republiky ovšem stále netuší, zda-li se činnost BIS,kterou si kupují za miliardu ročně, někam od té doby posunula. Nic na tom nemění ani ten fakt, že tato tajná služba už léta platí takzvaného tiskového mluvčího, který ve skutečnosti žádné informace nepodává.

Podobné pochybnosti mohou panovat i v případě Národního bezpečnostního úřadu. Jeho šéf Tomáš Kadlec se prý zapletl do rvačky na noční diskotéce. Konflikt prý vyvolal, když se dožadoval místa u stolu. Vyhazovači mu pak způsobili zranění na obličeji. V témže NBÚ prý byl v roce 2001 nalezen agent BIS, který sledoval ředitele bezpečnosti tohoto úřadu, kterého BIS podezírala z napojení na organizovaný zločin. A aby toho nebylo málo, objevily se informace o falšování bezpečnostních prověrek.

A velmi příznačná aféra vypukla s někdejším pracovníkem rozvědky Hrubantem, který je trestně stíhán a tvrdí, že jde o mstu za to, že svého času objevil, odkud údajně unikají informace z BIS do tehdy opoziční České strany sociálně demokratické. Mezi lidmi, kteří se na únicích podíleli, byl i Kadlec, dnes rezignující na post NBÚ. Ten prý dodnes patří k oblíbencům ministra vnitra Grosse, který prý nad ním vždy držel ochrannou ruku. Navrhoval například, aby NBÚ mohl používat postupy tajných služeb. Příspěvkem k válce obou úřadů bylo bezesporu i nedávné veřejné vyhlášení ministra vnitra, že je nejspíš sledován tajnou službou.

Vzájemné spory nezažehnalo ani angažmá premiéra Špidly v celé věci. Ten se prý sešel s šéfem BIS Růžkem ve čtvrtek ráno a rozhovor to prý byl složitý. S návrhem rezignace přišel Růžek. Podle premiéra obě rezignace v žádném případě neohrozí fungování obou institucí a nebude prý problém najít nástupce. Otázkou je, zda-li fungování obou institucí může ještě něco více ohrozit. Pokud spolu vzájemně vedou a vedli válku, je to na pováženou už teď. Spíše je možné se ptát, jak to, že to vůbec někdy tak daleko došlo a kdo za to nese odpovědnost.

Naznačené skutečnosti se totiž spíše hodí do filmu o agentu 007 než do institucí demokratického státu, který navíc není velmocí, aby jeho služby rozhodovaly o běhu světa. Měly by se věnovat výhradně zajištění bezpečnosti vlastních občanů. Je to otázka pro investigativní novináře, ale popravdě řečeno, není zase tak důležité, kdo v jaké chvíli šlápl někomu jinému na kuří oko. Důležité je, že dvě instituce demokratického státu spolu vedou jakýsi mocenský boj. A co je horší, který je prodlouženou rukou mocenského boje politického. Je totiž evidentní propojení šéfů obou úřadů na politiky. K čemu ti jejich služeb využívají, to je velmi závažná otázka.

Přitom taková tvrdá politizace státních institucí, které jsou mocensky zneužitelné, jako je třeba armáda, policie, ale i tajné služby, je tím nejnebezpečnějším zneužitím demokracie, jaké si dovedeme představit. Je ostatně jen příznačné, že nedemokratické režimy včetně toho komunistického považují tyto státní složky za nejdůležitější a ovládají je jako jedny z prvních.

Leží tedy na stole ještě důležitější otázka, kam se vlastně ročně podějí stamiliony ze státního rozpočtu na činnost BIS a NBÚ. Mají se čeští občané obávat politického zneužití tajných složek státu? Máme ještě v živé paměti plné Václavské náměstí, kde se demonstrovalo proti údajnému politickému ovládnutí veřejnoprávní televize. Hrátky s tajnými složkami státu zatím veřejnost nechávají chladnou, protože o situaci nemá téměř žádné informace. A to je přesně to, co by veřejnost měla po svých politicích žádat.

Výmluvy na utajení kvůli bezpečnosti státu tady mnoho neobstojí, protože je možné a politikové to sami dobře vědí, dobře odlišit skutečně tajné informace a ty, které se někdo pouze snaží utajit, aby zakryl své mocenské hrátky. Čtvrteční dvojí rezignace by k takovým otázkám mohla být dobrou příležitostí.