Vztahy mezi Francií a Německem

Zdá se, že s dvojicí Merkelová - Sarkozy byl znovu nastartován německo-francouzský evropský motor. Shodují se, nebo se velmi sbližují v pohledu na většinu velkých politických témat - vztahu ke Spojeným státům, k Rusku, Číně, nebo k NATO.

Pro Francii i pro Německo jsou jejich vzájemné vztahy natolik stěžejní, že je třeba jistého času, než nastane souzvuk na nejvyšší úrovni..Chirac se Schröderem zažili nejeden zlý okamžik, než dospěli k příkladnému srozumění, někdy až příliš výlučnému. Před nimi také trvalo dvojicím De Gaulle-Adenauer, Giscard se Schmidtem a Mitterand s Kohlem, než si navzájem natolik porozuměli, aby mohli řídit tak silné spřežení, táhnoucí tak spletité zájmy. Za éry Chiraca se Schröderem existovala ve Francii tak zvaná "kohabitace" socialistů s Chirakovým pravicovým Svazem pro lidovou většinu a Francie si těžko zvykala na dynamického kancléře z poválečné generace, rozhodnutého zpřetrhat pouta s minulostí a bez komplexů hájit zájmy Německa v Evropě. Dnes se situace obrátila. To, čemu se ve Francii říkalo "kohabitace", existuje na druhém břehu Rýna v podobě velké koalice, která kancléřce značně komplikuje její úlohu. Dynamismus, generační výměna a vůle prosazovat vlastní zájmy jsou zřetelnější na straně Francie, a tím, kdo má potíže přizpůsobovat se novému stylu, jsou Němci. Chirac zaskočil někdejší východoněmeckou vědeckou pracovnici líbáním ruky, které jí připadalo staromódní a afektované. Dnes si zvyká na Sarkozyho objetí a políbení, jež není v Německu zvykem a zdá se jí příliš familiární. V oficiálních kruzích nikdo nehovoří o "krizi", ale deníky se zabývají údajným francouzsko-německým podrážděním. Po nedávné pravidelné francouzsko-německé konzultaci, která se konala na zámku Meseberg u Berlína, Sarkozy prohlásil, že si s kancléřkou Merkelovou velmi upřímně popovídal, že je třeba se více poznat, že Německo prošlo hlubokou změnou a že osobnost paní Merkelové, jež je ženou z východu, se všemi jejími kvalitami, je také změna. Přitom ovšem německý deník Rheinische Post informoval o hluboké krizi mezi Merkelovou a Sarkozym a tvrdí, že Merkelová "leze Sarkozymu stále více na nervy". A Němce prý dráždí Sarkozyho husarský styl. K poslednímu překvapení došlo právě 10. září v Mesebergu, kde Nicolas Sarkozy požádal Berlín, aby si znovu rozmyslel rozhodnutí minulé německé vlády vzdát se do roku 2020 atomové energie. Angela Merkelová a její strana jsou pro prodloužení času k postupnému opouštění atomu, ale její sociálně demokratičtí partneři o tom nechtějí ani slyšet. Sarkozy prosazoval současný rozvoj nukleární i obnovitelné energie, neboť nemůžeme v Evropě zůstat před situací, kdy do jednoho století dojde plyn a do třiceti až čtyřiceti let nebude ropa. V Německu to vyvolalo prudké reakce. Podle německého sociálně demokratického ministra životního prostředí je nukleární energie všechno, jen ne energie budoucnosti.

Le Figaro píše, že Sarkozy popuzuje také svým sklonem stavět se do popředí. Když se představoval jako zachránce evropské ústavní smlouvy, nebo summitu G8 v Heiligendammu. Nebo když si přisvojoval zásluhy o osvobození bulharských ošetřovatelek z Libye. Němcům vadí také, že s nimi v některých věcech nevede bilaterální konzultace - například když bez vědomí Berlína navrhl do čela Světového investičního fondu Dominika Strausse Kahna, což by bylo ještě nedávno nemyslitelné. A v neposlední řadě se hovoří o tvrdém soupeření v průmyslové politice. Francii a Německu se podařilo na červencovém summitu v Toulouse nestavět se veřejně proti sobě v otázce nominací do čela společností EADS a Airbus, ale v zákulisí byly diskuse ostré. A nyní Německo podezřívá Francii, že chce zpochybnit účast Siemensu ve francouzském energetickém gigantu Areva. Merkelová hovořila minulý týden velmi otevřeně, když řekla, že by ráda viděla pokračování statu quo. A Sarkozy se v odpovědi omezil na prohlášení, že "udělá vše pro zachování francouzsko-německých projektů", pokud to bude možné.

Francouzko-německé vztahy nejsou na úrovni historického usmíření, jako v době Adenauera a De Gaulla, ani antiamerického spiklenectví jako za Schrödera a Chiraka, ale nyní jde o zájmy. Na obou stranách Rýna se ale ví, že v evropské i světové souhře prochází hájení těchto zájmů přes základní shodu mezi Paříží a Berlínem. Ať je podráždění v konkrétních bodech jakékoliv.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .