Vzpomínky na pád Berlína
Druhého května roku 1945 umlkla v troskách Berlína děla a podle sovětských veteránů se rozhostilo ohlušující ticho.
Hitlerova říše zmizela, její vůdce byl mrtev a britská stanice BBC dodává, že se Evropa navždy změnila, protože byla alespoň na Západě navzdory studené válce svobodná.
Německo se v ní roku 1990 vynořilo jako sjednocený stát, ale megalomanie, která v první půli století přinesla jen smrt a zkázu, byla na západě Evropy ta tam. Cena tohoto vítězství však byla strašlivá.
Britský historik Antony Beevor začal 54 let po válce shromažďovat nová svědectví o bitvě o Berlín, o níž se do té doby nevyprávělo z pohledu obyčejného ruského vojáka, který viděl pomstu dopadající na obyvatele dobytého města.
Beevor chtěl například vědět, kolik je pravdy na masovém znásilňování německých žen a proč Stalin obětoval desetitisíce svých vojáků, aby byl v Berlíně dříve než Američané, a pak si ho po válce se západními spojenci rozdělil.
Historie pádu Berlína se začala psát v dubnu roku 1945 na řece Odře, necelých sto kilometrů od německé metropole, kterou mělo dobýt dva a půl milionu sovětských vojáků, šest tisíc tanků a nejméně 40 tisíc děl.
Německá armáda byla už jen stínem kdysi mocného wehrmachtu, ale 300 tisíc Němců se přesto ze všech sil pustilo do boje s mnohem silnější Rudou armádou.
Důležitou motivací byl pro ně strach z ruské pomsty. Nacisté od roku 1941 zpustošili rozsáhlé oblasti Sovětského svazu, kde přišlo o život 23 milionů sovětských vojáků a civilistů. Nacistická propaganda šířila na konci války hrůzné zvěsti, co se bude dít, pokud Berlín padne do ruských rukou.
Stalin pospíchal, protože Američané už překročili Rýn. Velení rozdělil mezi maršály Žukova a Koněva, kteří začali soupeřit o titul dobyvatele Berlína.
15. dubna začala strašlivá dělostřelecká palba a na Němce zamířil nejméně milion granátů. Když Žukovovi vojáci vyrazili do útoku, zjistili, že se Němci stáhli do připravených opevnění na Seelowských výšinách.
„Začali jsme pálit do lidské masy,“ vyprávěl bývalý německý kulometník, „nebyli to pro nás lidé, ale bestie, které nás chtějí zabít, a už z vás nebyl člověk.“
Všude byl zmatek a sovětská děla podle jednoho veterána zabila spoustu vlastních vojáků. Ruských vojáků padlo asi 30 tisíc a Němců třikrát méně, ale bitva o Berlín teprve začínala.
Z jihu přicházely jednotky maršála Koněva, které odřízly a obklíčily 9. německou armádu v lese u městečka Halbe, kde se odehrál strašlivý masakr. O život tu přišlo 50 tisíc vojáků a civilistů, většinou Němců, a padlo tu i hodně esesáků.
Poslední zoufalý odpor se zhroutil. Podle místního svědka byly úzké lesní pěšinky plné mrtvých těl, a zdejším lidem trvalo několik měsíců, než to místo vyčistili. V okolí Berlína i ve městě jsou dodnes nalézány tisíce mrtvol a mnohé z nich leží v tichých lesích kolem města Halbe.
Berlín bránilo 90 tisíc Němců, většinou starých lidí a členů Hitlerovy mládeže, kteří neměli šanci proti milionové Rudé armádě, jejíž vojáci se mstili i na civilistech. První vlna byla prý ještě ukázněná, ale druhá se už oddala orgiím znásilňování a zabíjení, posilněná alkoholem, kterého byla ve městě spousta.
Podle soudobých zdravotnických zpráv se odhaduje, že v posledním půlroce války byly znásilněny dva miliony německých žen – asi sto tisíc z nich čekal tento osud právě v Berlíně.
Jedna žena vyprávěla, že se skrývala v podkroví, rozhodnutá skočit z okna, kdyby ji tu objevili. Její nejlepší přítelkyni hromadně znásilnili sovětští vojáci v bytě pod ní.
Moskva tradičně masové znásilňování na konci války popírá, ale britský historik Antony Beevor objevil interní dokumenty Rudé armády obsahující svědectví, že její vrchní velení o zvěrstvech dobře vědělo. Vojáci někdy dokonce znásilňovali i ruské ženy propuštěné z nacistických otrockých táborů v Německu.
Druhého května padla budova německého parlamentu a Berlín se vzdal maršálu Žukovovi, který si vysloužil čest být jeho dobyvatelem. V bitvě o metropoli padlo nejméně 70 tisíc Rusů, často zbytečně, protože velení naléhalo na co nejrychlejší postup.
„V naší jednotce bylo v době jejího založení na břehu Dněpru 360 pohledných mladíků a do Berlína jich došlo jenom šest,“ vzpomínal jeden sovětský veterán.
Ale proč vlastně Stalin tak spěchal? Tradiční vysvětlení zní, že šlo o sovětskou prestiž a nedůvěru vůči západním spojencům. Britský historik objevil dokument, který ukázal další aspekt Stalinova zájmu o Berlín.
Šlo o německý jaderný výzkum v Ústavu císaře Viléma, kam se chtěli Rusové dostat dříve než Američané, protože věděli o jejich nukleárním programu.
Sovětská zpravodajská služba nakonec našla tři tuny kysličníku uranu, kterého byl v té době nedostatek. Sovětům toto množství stačilo, aby odstartovali výrobu své první jaderné zbraně. Po válce zamířily tisíce německých válečných zajatců do pracovních táborů v Sovětském svazu.
Na Němce dopadla tíha porážky, země byla v troskách a lidem hrozila smrt hladem. Důkazy o nacistickém hromadném vyhlazování evropských Židů uvrhly Německo do mravní katastrofy.
V Sovětském svazu, Polsku ani v Německu není jediná rodina, která by neztratila aspoň jednoho příbuzného. „Británie také hodně strádala,“ říká na závěr historik Antony Beevor, „ale nedá se to srovnat s utrpením, které postihlo střední Evropu.“
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
