Vzpomínkové oslavy 40.výročí prvního přistání člověka na Měsíci v pondělí vyvrcholily...

Ano, vzpomínkové oslavy čtyřicátého výročí přistání člověka na Měsíci v těchto dnech vyvrcholily v neděli přednáškami astronautů ve Smithsonian muzeum a včera přijetím posádky Apolla 11 a několika členů dalších měsíčních expedic prezidentem Obamou v Bílém domě. Avšak ten magický moment, kdy lidská noha stanula poprve na povrchu nebeského tělesa, na jiné vesmírné půdě, toho je výročí právě dnes. A ke zdůraznění si stačí jen představit, jak by vše tehdy vypadalo značně jinak, kdyby například v duchu dnešní přílišné opatrnosti a astronauty kritizované nechuti riskovat, třeba v rámci ,,ochrany zdraví a bezpečnosti'', tehdy nedošlo k onomu výstupu na měsíční povrch a vzorky byly odebrány mechanicky nějakým drapákem či podobně, aniž by astronauti opustili kabinu.

Prostě ta lidská noha, vlajka, pár přístrojů a stopy podrážek bot astronautů, které -- jak zdůraznil Obama -- tam v prachu dodnes zůstaly a zůstanou až do doby než je přikryje nějaká kopule budoucího měsíčního muzea, potvrzují, že lidstvo Měsíc opravdu dobylo, podobně jako suvenýry horolezců na nejvyšších horách. Navíc, právě v těchto dnech zveřejnila NASA snímky z mohutných kamer nejnovější družice Měsíce hledající místa pro budoucí permanentní základnu. Na nich jsou vidět nejen přistávací stupně lunárních modulů, přístroje a vozítka astronautů, ale i brázdy jejich stop, když přístroje rozestavovali v bezpečné vzdálenosti od dosahu startovacích motorů, takže popírači přistání to budou mít nyní velmi těžké.

Včerejší slavnost v Bílém domě, kdy prezident Obama připomněl Američanům, že s nimi vzpomíná ,,na onen moment, kdy se lidstvo odpoutalo od této planety'', má ovšem z hlediska jistého zpomalení výzkumu vesmíru v uplynulých čtyřech desetiletích i perspektivy budoucnosti ještě jiný podtext. Totiž obnovení onoho průkopnického ducha a hladu po objevování, poznávání a kolonizování, které byly lidstvu vždy vlastní. To ostatně připomněli i sami astronauti, například velitel posádky posledního Apolla Eugene Cernan, nebo chcete-li Čerňan, jak zní příjmení české rodiny, jejímž je potomkem. Cernan prohlásil: ,,Má sklenička byla napůl prázdná nejméně po třicet let. Doufám, že to můžeme nyní změnit, neboť to, co jsme tenkrát dokázali se dá dnes opět provést.'' Armstrong k tomu dodal, že to také byla výjimečně dobrá investice -- a experti dodávají, že se skvělou návratností, neb z každého dolaru vydaného na projekt Apollo se vrátilo 7 až 10 dolarů národnímu hospodářství na nejrůznějších aplikacích a vynálezech, od teflonu a dalších plastů až po různé odolné barvy a laky, miniaturizované lékařské sondy, konzervaci potravin a podobně... Astronauti se ovšem také včera nechali slyšet, že nyní by měl konečně následovat nejen návrat na Měsíc, ale let na Mars jako další průkopnický cíl lidstva. A nejen jeho dobytí a dál nic, jako po Apollu, ale jeho osídlení, neb Mars má na rozdíl od Měsíce atmosferu a vodu a je tedy prostě na řadě.

Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins včera stáli vedle prezidenta Obamy a jejich jisté rozčarování z onoho zpomalení dobývání vesmíru znělo jasně a zřetelně. Vždyť dnešní rozpočet NASA činí pouhých šest desetin procenta na rozdíl od tří či čtyř procent před 40ti roky. A oni právem očekávali víc, než jsme dosáhli. Letos je také výročí Galileova vynálezu dalekohledu a on by jistě dnes v desetimetrových astronomických gigantech nepoznal následníka svého dřevěného přístroje, stejně jako bratři Wrightové by v nadzvukovém Concordu nepoznali svůj letounek a Řekové by v zaoceánském parníku nepoznali svou galéru. Jen v případě projektu Apollo to nějak pokulhává. Nemáme ani tak silnou raketu, ani lunární či meziplanetární koráby a raketoplán by měl být brzy vyřazen. Dobře, možná, že těch čtyřicet ,,hubených'' let bylo nutných a nebyly ani tak hubené -- jen jiné. A co do pilotovaných letů, dnes je na oběžné dráze mezinárodní stanice s permanentní šestičlennou posádkou a takovým komfortem a prostorami, o kterých se astronautům Apolla ani nezdálo. Ano, vše mohlo být rychlejší, ale bez podpory skeptických a přízemních médií a přízně voličů, která dnes opět roste, to nějak nešlo. Mezinárodní orbitální stanice by se nyní třeba mohla stát přístavem k oněm letům na Měsíc a Mars a potomci raketoplánu či Apolla se už staví. Začíná to tedy opět vypadat nadějně a brzy -- tedy snad ne zas až za 40 let -- se určitě staneme i Marťany.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .