Vzniku nové vlády brání nedůvěra

Skepse je pochopitelná. Podle průzkumu STEM dokonce polovina občanů předpokládá, že vláda bude až po prázdninách. Lidé zkrátka chápou, že po tak vyhrocené volební kampani se velké strany jen těžko domlouvají.

Tato samozřejmost, že se přední politici spolu nebaví, by přitom vůbec samozřejmá být neměla. Není přece normální, že demokratické strany vůbec nejednají o kompromisu, i když je pro sestavení vlády zcela nezbytný, a namísto toho se neustále pouštějí do předem ztracených bitev. Musí k tomu mít zcela zásadní důvod.

Není však úplně snadné ho hledat. V předvolební rétorice se občanští i sociální demokraté navzájem obviňovali z toho, že chtějí vrátit totalitní poměry. Sami tomu nemohli věřit, přesto je právě v těchto výrocích nějaké vysvětlení skryto.

Volební výsledek také ukázal silnou polarizaci společnosti, když voliči dali dosud nebývalé množství hlasů dvěma nejsilnějším soupeřům. Nejde jen o to, že politici musí tuto polarizaci respektovat a nepouštět se okamžitě do kompromisů. Závažnější je fakt, že ve společnosti skutečně panuje názorový rozkol a neúspěšný může být každý politik, který by rozdané karty ignoroval.

Česká republika zažila osm let vlády sociálních demokratů. Zvykla si na ně, oni se sami pasovali na moderní levicovou stranu a používali rétoriku běžnou u západoevropských stran. To je všechno v pořádku, potíže nastávají s těmi, kdo levicová hesla poslouchají. Slavnostní prohlášení o rovnosti všech, o tom, že práce musí být chráněna před zhoubným vlivem kapitálu, že nájemníky nikdo nesmí vyhazovat z bytů byly zvláště před volbami na denním pořádku. Značné části občanů to začalo být divné. Tomu se přece nedá věřit, když víme, jak se mnozí sociální demokraté pokoušeli zpronevěřit státní majetek. A také si mnozí lidé museli uvědomit, že i moderní levicová rétorika se všemi sliby světlých zítřků se příliš neliší od té, kterou jsme slýchali za normalizace. Sociální demokraté obavy části občanů potvrdili tím, že před volbami úzce spolupracovali s komunisty. Na jisté rovině to byl přece důkaz, že sociální demokraté jsou totéž, co někdejší normalizátoři, a že jen chtějí posilovat státní moc, aby se pod hezkými hesly dostali občanům na peněženky. ODS tento pocit v kampani využila.

Občanští demokraté znovu nabídli představu, které jsou Češi nakloněni víc, než například Němci, anebo jiné západoevropské národy. Než experimenty se státem by měla spíše vládnout nestranná ruka volného trhu. V prostoru svobodné konkurence si nikdo na nic nehraje, každý přece předem přiznává, že mu jde především o vlastní zisk. Možná je nepříjemné, když se mě zaměstnavatel zbaví. Jedná se mnou ale na rovinu a to je mnohem lepší než byrokratické pletichy socialistů. Je to jasný postoj a ODS získal ve volbách nejvíc hlasů v historii. Samozřejmě i občanskodemokratický výklad světa má své slabiny, které ČSSD neváhala využít. Podnikatelé možná jednají na rovinu, tvrdil premiér Paroubek a jeho lidé, ovšem to neplatilo za Klausových vlád v období zlodějského kapitalismu.

Od Bílé Hory se u nás nekradlo jako za Klause, říkal Paroubek a charakteristicky přešel, že víc se určitě kradlo po únoru 1948. Tento argument u značné části společnosti zabral. Tím spíše, když ODS jen kosmeticky obměnila za posledních osm let své vedení. Nevěřte sociálním demokratům, chtějí z vás jen tahat peníze, zní z jedné strany.

Nevěřte ODS, opět si chce nečestným způsobem přivydělat, ozývá se odnaproti.

Česko je země s vysokou mírou nedůvěry a oba postoje se získaly značnou popularitu, jak ukazují volební výsledky. Teď je ovšem těžké je smířit - už z toho důvodu, že na to nestačí selský rozum. ODS se musí domluvit s ČSSD, aby vůbec demokracie mohla fungovat.

Ovšem občanský demokrat, který připustí domluvu se socialisty, bude muset čelit podezření, že chce spolu s nimi vyprazdňovat peněženky daňových poplatníků.

Sociální demokraté mohou tvrdit, že chtějí dohodou s vítěznou ODS zabránit nejhorším loupežím - ovšem pak musí získat tak silné postavení, které jim předseda Topolánek nebude moci poskytnout. Navíc i ČSSD se musí obávat svých voličů, kteří mohou po pragmatické dohodě s pravicí usoudit: tak vidíte, přece jen těm sociálním demokratům nejde o nás, ale především o peníze.

Příkop mezi velkými stranami je možné tímto způsobem pochopit. Vzájemnými, často osobními útoky politiků se jen prohlubuje. Už dlouho nezažila zdejší politika tak bezvýchodnou situaci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání