Vznik států dělením

Že se státy množí dělením, je trend, který má logiku. Státy obecně slábnou s postupem globalizace, faktický vliv na strategická ekonomická rozhodnutí přechází z místních politiků na manažery nadnárodních společností. Vlády se starají o servis různým producentům, obchodníkům a finančníkům, a z tenčících se rozpočtových příjmů se snaží udržet sociální systémy, přičemž jsou neustále kritizovány ekonomy za přehnané ohledy k lidem, kteří přitom mají stále větší problém se o sebe v drsné konkurenci sami postarat.

Radost ze samostatnosti je provázena iluzí občanů, že si ve vlastním státě budou sami rozhodovat o svých věcech. Protože se ale euforie ze samostatnosti záhy vytratí, bude třeba iluze nové. Tu může přinést dělení státu na samostatné regiony a pak ještě dělení regionů na samostatné okresy, až dospějeme k mapě průmyslových zón a turistických destinací. Jak s jistou nadsázkou předvídá sociolog Jan Keller, rozpadne se liberální stát na klientské sítě, jejichž sloučením ve středověku vznikl.

Změny, ke kterým ve společnosti dochází, jsou tak zásadní a dějí se tak rychle, že je občané nestačí reflektovat. Společnost, řízená manažery, bohatne, přičemž se ale rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými a vytrácí se soudržnost, kterou v minulosti garantovaly rodina, škola a církev. Všechny tyto instituce jsou v krizi a s nimi státy, které občanům přestávají překážet, ale současně jim stále méně mají co nabídnout. Povahu dobrodružství, kterého jsme aktéry, neumíme předvídat. Čeká nás, zdá se, stále větší samostatnost. S ní ovšem nejspíše samota.