Vznik České republiky

První vládou České republiky po rozdělení federace, po rozdělení Československa, se stala koaliční vláda Občanských demokratů, Občanské demokratické aliance, lidovců a křesťanských demokratů pod vedením Václava Klause. Byla u moci od voleb v červnu devadesát dva; nejprve ještě jako česká vláda v České a Slovenské federativní republice, potom jako vláda samostatné České republiky až do své demise - do konce listopadu devadesátého sedmého roku. Občanem prvním, prezidentem České republiky byl koncem ledna zvolen nevýraznou většinou poslanců Václav Havel. Jeho protikandidátem byla Marie Stiborová, navrhovaná Levým blokem a Miroslav Sládek, navrhovaný republikány. Během prvního funkčního období vlády byly stále ještě aktuální jak problémy česko-slovenské, tak problémy privatizační. Významným úkolem při dělení státu, dosud pochopitelně neřešeným, byla měnová odluka, jež byla realizována začátkem února. Trvalý nesouhlas ve věci dělení majetku za vlády Vladimíra Mečiara na Slovensku vedly českého premiéra k návrhu na tak zvanou supernulu. Vzájemné nároky by se již dále neevidovaly, řeklo by se jednou provždy, co jsme si, to jsme si a začali bychom od čistého stolu, i když nároky České národní banky vůči Slovenské národní bance činily zhruba 24miliard. Návrh nebyl nakonec při jednání představitelů obou států přijat a vzájemné pohledávky byly vyřešeny až o mnoho let později. Jednoduchá nebyla ani práce rozhraničovací komise, která se týkala zejména změn hranice v obcích Kasárna, U Sabotů a Sidonie a byla ukončena až v roce devadesát sedm. K vzájemnému otevření velvyslanectví obou republik došlo ke konci května.

O nesamozřejmosti koaličního vládnutí se Občanští demokraté dozvěděli již v únoru, kdy lidovci po prvé vyhrožovali vystoupením z koalice. O oné nesamozřejmosti se budou nyní dovídat pravidelně a to - řečeno zjednodušeně - pro postoje obou křesťanských stran a velmi liberální postoje představitelů ODA. Ti požadují i postupné naplňování Ústavy ve věci senátu a vyšších územně samostatných celků.

Často diskutovanými a velmi citlivými tématy byly z počátku otázky samosprávnosti Moravy, které budou sice časem odeznívat, ale na začátku nového státu se zdály být ze strany Moravy velmi aktuální. Moravistické strany požadovaly dokonce ustavení parlamentní komise pro otázky územního uspořádání.

Skřípot ve vládní koalici má - kromě sporu o naplnění ústavy - i mnohé jiné příčiny, z nichž je pravděpodobně nejzávažnější agenda církevních restitucí. Lidovci, podporovaní křesťanskými demokraty, chtějí uvést věci do původního stavu pod heslem "co bylo ukradeno, musí být navráceno". Vzhledem k vlekoucímu se problému pohrozil dokonce předseda Strany křesťanských demokratů Václav Benda "vážnými politickými důsledky pro existenci koalice".

Z opozičních stran je třeba se zmínit zejména o sílící sociální demokracii, i když její preference se stále pohybují pod deseti procenty. Na hradeckém sjezdu, který se konal na zlomu února a března, byl zvolen předsedou strany, namísto dosavadního Jiřího Horáka, radikálnější a pragmaticky levicovější Miloš Zeman. Větší váhu než moravistické strany, jejichž význam bude již v roce devadesátém třetím roce postupně odeznívat, bude mít Komunistická strana Čech a Moravy, do jejíhož čela byl zvolen na červnovém sjezdu, po rezignaci umírněného Jiřího Svobody, nám všem známý Miroslav Grebeníček. Ten bude tvrdým a fanatickým oponentem všech demokratických vlád České republiky, sjednotitelem všech stranických konzervativců a KSČM se bude v budoucnu trvale ve volbách umísťovat na třetím místě. Předpoklad biologického vyřešení problematiky komunizmu v České republice - že bude komunistů postupně ubývat - se ukázal jako chybný a komunisté budou - i po odchodu Grebeníčka později - trvalou, relativně silnou opoziční silou.

Hlavní snahou české zahraniční politiky se stalo již v roce devadesát tři přibližování k západním strukturám, zejména k NATO a k Evropské unii. Středoevropská příslušnost České republiky nás však předurčovala i ke vnímání regionálních středoevropských vztahů, jimž se dostalo uplatnění jak ve visegradském seskupení, tak v organizaci CEFTA (Central Europe Free Trade Association).

Přechod do západní civilizační oblasti bude později dokončen jak novými politickými i hospodářskými vazbami, tak důsledným převedením celé ekonomiky na tržní hospodářství se všemi jeho klady i zápory.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .