Vždycky jsem se považoval za velmi špatného politika, říká Bedřich Moldan

Bývalý politik byl také obětí jedné z prvních politických afér, v níž musel čelit nařčení z domnělé spolupráce s StB. Poté, co byl odvolán z funkce, vyšlo najevo, že obvinění bylo křivé.

„Mám představu o tom, že to byl mocenský boj ve vládě a byly tam snahy mě odstranit, protože si někteří kolegové mysleli, že mířím do vrcholných pater politiky. Ve své ministerské funkci jsem byl aktivní víc, než bylo obvyklé. Tedy měli ze mě strach, což bylo zcela neopodstatněné, neboť mě od začátku zajímalo jen životní prostředí. Nikdy jsem neměl žádné vyšší snahy,“ uvažuje nad okolnostmi politické situace a dodává: 

„Musím říct, že to byla hořkost, která do určité míry ještě trvá. Tehdy to byla opravdu komplikovaná záležitost, neexistoval ještě lustrační zákon. Pak se sice ukázalo, že jsem s StB nespolupracoval, což jsem od začátku říkal, ale tehdy se to nedalo dokázat.“

Krajina vyhovuje často jen zemědělským strojům

Geochemik, ekolog a publicista, který se celý život věnuje environmentálním tématům, vysvětluje, jak moc se ho dotýká současný stav české krajiny. „Záleží to na tom, kde se člověk zrovna nachází. Dost často je to pohled, který mě příliš netěší. Zejména když se dívám na zemědělskou krajinu s obrovskými lány, které do naší krajiny vůbec nepatří. To je po všech stránkách špatná situace, vyhovuje snad jen obrovským strojům, které zemědělci dnes mají.“

Pohled Bedřicha Moldana není však pouze pesimistický: „Když ale potom člověk přijde na pěkné místo, ať už je to v horách, nebo někde u potoka, u řeky, tak se mu tam rozhodně líbí. Máme na Šumavě chalupu, která je ve výšce 900 metrů, čili už dost vysoko. Rozhled z ní do krajiny je velmi krásný.“

Můj hřích jsou uhlíkové stopy

Moldan se vyjadřuje také k tomu, jak uvědoměle a ekologicky se svou ženou, univerzitní profesorkou české literatury, žijí.

„Co se týče třeba potravin se škodlivými složkami, není úplně možné se jim vyhnout, protože člověk musí něco jíst a všude jsou samá éčka. Nemohu říct, že bych to nějak zvlášť studoval a nervoval se tím. Mám sympatie pro všechny lidi, kteří jsou například vegané. Nežijeme ovšem takto a snažíme se samozřejmě o střídmý život, například autem jezdíme velmi málo, máme zahradu a na ní kompost a snažíme se tu téměř nevyužívat chemii. Můj hlavní prohřešek je, že občas létám letadlem a tam jsou uhlíkové stopy strašně vysoké. To je můj hřích, jinak se snažíme žít se ženou střídmě.“

Jako ministr jsem neměl žádné vyšší snahy. Zajímalo mě jen životní prostředí.
Bedřich Moldán

Chybí nám tu think tanky

Bývalý ministr hovoří na téma politického využití znalostního potenciálu odborníků, kterým sám je, a zcela otevřeně přiznává, že mu současný vývoj věci nekonvenuje. „Snažíme se ve spolupráci s Akademií věd České republiky a dalšími institucemi do politiky zasahovat. Mám samozřejmě celou řadu kontaktů v Senátu a ve Sněmovně. Čili za sebe si stěžovat nemohu. Ale spíš mně vadí, že není obecně v této zemi politika příliš založena na odborných základech. Což se projevuje mimo jiné tím, že zde nejsou obvyklé instituce jako think tanky. A to je, myslím, veliká chyba,“ uzavírá téma geochemik.

Poslechněte si celý rozhovor s hostem Osobnosti Plus. Od Bedřicha Moldana se dozvíte, jaké to je, bydlet jako malé dítě v protektorátu nad gestapem, nebo jak vzpomíná první polistopadový ministr životního prostředí na komunistický puč v roce 1948.