Vzducholodě se vracejí do války

4. listopad 2005

Svou největší válečnou slávu si vzducholodě odbyly během první světové války - a dlouho to vypadalo, že pozdější rychlý rozvoj letadel těžších než vzduch je natrvalo poslal do výslužby. V posledních letech se ale vojáci k létajícím lodím zase vracejí. Jedním z nejpokročilejších armádních projektů je v současnosti americký průzkumný stroj A-170.

Bojiště stále více ovládají bezpilotní průzkumné letouny UAV (Unmanned Air Vehicle), které dokáží rychle, relativně levně a bezpečně získat neocenitelné strategické informace. Jednou z nemnoha slabin jejich nasazení je malá vytrvalost letu. A právě v tom jsou vzducholodě stále ještě nedosažitelné: pro udržení ve vzduchu nepotřebují téměř žádnou energii, takže mohou při nepatrné spotřebě paliva létat celé dny, týdny a za určitých okolností i déle.

Většina projektů velkých průzkumných vzducholodí je zatím pouze ve stádiu přípravných prací, malé lodě však už úspěšně létají. US Army již od konce minulého roku testuje malou průzkumnou vzducholoď A-170 vybavenou systémem pasivních senzorů RAID (Rapid Aerostat Initial Deployment). Jde o soustavu skládající se převážně z elektrooptických a infračervených čidel i kamer, které se již osvědčily na bojištích v Iráku a Afghánistánu, kde sloužily při ochraně pozemních jednotek. Tam však byly zatím umisťovány především na vysokých stožárech, nebo podvěšovány pod balóny, zatímco vzducholoď tomuto systému otevře zcela nové možnosti využití.

Vzducholoď A-170 má sloužit jako vojenský průzkumný prostředek

Vzducholoď A-170 je jednoduchý neztužený typ bez vnitřní kostry (tzv. blimp) plněný héliem. Při délce necelých 60 metrů má maximální průměr nosného tělesa 15 metrů a objem nosného plynu 4800 krychlových metrů. Užitečný náklad může být až 2 tuny, což je další přednost oproti výzkumným letounům těžším než vzduch. Největší předností je ale výdrž ve vzduchu, která dosahuje čtyřiadvaceti hodin. Při maximální rychlosti asi 120 kilometrů tak dokáže dlouhodobě monitorovat velkou oblast. Díky cestovní výšce více než tři kilometry je přitom mimo dosah běžných pozemních zbraňových systémů. Systém je navíc navržen tak, aby plavidlo vydrželo ve vzduchu ještě i několik hodin po případném poškození obalu. Přestože v současnosti testovaný model stále ještě vyžaduje přítomnost posádky na palubě, výrobce do budoucna předpokládá dálkové ovládání lodi.

Od podzimu loňského roku prodělává A-170 dlouhodobé testování nad městskými oblastmi v USA. Prověřují se přitom nejen letové vlastnosti, ale především schopnost detailně kontrolovat pozemní situaci i ve složitém prostředí zastavěné plochy. Výrobce, kterým je firma American Blind Corporation proto předpokládá, že o loď by mohla mít zájem i policie, záchranné služby a další podobné složky. Po malé úpravě může A-170 převzít také roli zásobovacího prostředku, který při velké nosnosti může přepravovat náklady složitým terénem, aniž by potřeboval přistávací plochy.

Solární stratosférické vzducholodě by mohly provádět průzkum po celé měsíce a roky

Do budoucna chtějí vojáci svěřit vzducholodím i náročnější úkoly. Několik firem již vyvíjí velká stratosférická plavidla, která by měla z výšky několika desítek kilometrů kontrolovat velké plochy zájmového území a zprostředkovávat přenos dat. Existuje i záměr umístit na jejich palubu protiraketové laserové dělo ABL původně určené k zabudování do Boeingu 747. Tyto vzducholodě by poháněly fotovoltaické solární články umístěné na velké ploše potahu, takže by byly energeticky zcela soběstačné. Letová vytrvalost by se tak protáhla na měsíce, nebo dokonce celé roky. Do značné míry by proto mohly levně nahradit satelity na nízké oběžné dráze (LEO).

autor: Jan Novák
Spustit audio

Více z pořadu