Výzva části senátorů ke Grossovi

Jak uvádí zpráva z jednání klubu, ne všichni senátoři Unie svobody ale hlasovali za výzvu k odstoupení premiéra Grosse, nepodpořili ji senátoři Jan Hadrava a Ondřej Feber. Nicméně jsou součástí klubu, který výzvu schválil a oznámila to jeho předsedkyně Soňa Paukertová, která je zvolena také za Unii svobody. Klub se shodl na tom, že chování premiéra a z toho vzniklá politická krize poškozuje dobré jméno České republiky a může odrazovat zahraniční investory. V demokratické společnosti musí umět každý politik vysvětlit původ svého majetku i podnikání, chce-li být důvěryhodným politikem, řekla podle ČTK Paukertová.

Senátoři Unie svobody, kteří pro výzvu nehlasovali, poukázali prý na to, že Gross není jediným politikem, který má problém s uvedením zdrojů svého majetku. V každém případě je výzva Klubu otevřené demokracie jistým gestem. V den, kdy by mělo pokračovat jednání o koaliční krizi.

Přinejmenším senátoři upozornili, že také existuje třetí vládní strana, která možná má přece jen také na věc nějaký názor. Vystupování Unie svobody v současné krizi je velmi neutrální. Tato strana je už nějaký čas ve fázi naprostého rozkladu, kdy jedinou svou naději spatřuje právě v udržení se ve vládě. Proto nezaujala vůbec žádný názor na majetkové poměry premiéra a jeho vystupování. Krizi chápe jen jako spor mezi dvěma vládními stranami, ve kterém je Unie svobody zcela neutrální.

Je to o to paradoxní, že právě Unie svobody by měla mít přímo ve svých genech citlivost na podezřelé transakce, v účtech politiků i politických stran. Při jejím zrodu totiž stála aféra financování ODS a snaha o nastolení jiné poctivější politiky. Situace, kdy strana nezaujala na podnikání rodiny premiéra ani jen názor, je více než zvláštní. Vyplývá to právě z toho, že Unie svobody velmi dobře ví, že jakákoli změna by jí přivedla k naprosté bezvýznamnosti. Není totiž žádná naděje, že se Unie svobody v nějakých volbách ještě objeví v Poslanecké sněmovně.

Politikům Unie svobody je to už úplně jedno. Každá normální strana, která ještě neztratila základní politické instinkty, by se přece musela zamýšlet nad tím, co jí přivedlo k nulovým preferencím, které jsou cílem posměšků i vládního koaličního partnera. A takovou politiku, která to způsobila, by musela rychle opustit. Unie svobody ale základní politický instinkt nemá, tak jednání jejích politiků je nyní naprosto průhledné. Co nejdéle se udržet ve funkcích, protože jakoukoliv autonomní politikou už se stejně nic nezachrání.

O zoufalém postavení Unie svobody ostatně svědčí i velmi zvláštní billboardová kampaň, která proběhla v nedávné době. Bylo to asi v dějinách českých politických stran poprvé, kdy strana spustila po volební kampaň. To si zaslouží zápis v politologických učebnicích. Spíše než jako snaha o záchranu se to ovšem jevilo jako příležitost k utracení nějakých zbylých prostředků.

Zklamání přivodil svým mnohým příznivcům i místopředseda strany Svatopluk Karásek, dlouho uznávaný jako morální autorita. Ani on v intencích politiky celé strany nezaujal k meritu věci v celé aféře žádné stanovisko a stále více se to jeví tak, že jen chce co nejdéle si zachovat svou funkci. Ani on totiž nemá žádnou naději, že by se po nějakých volbách do Sněmovny vrátil.

Autonomní vystoupení senátorů je možné tedy brát jako přece jen jisté připomenutí původního stranického étosu Unie svobody. Na váze mu ubírá jen to, že jde o akt pouze symbolický, bez většího vlivu na politiku koalice, ale i celé strany. Kupříkladu zástupcem senátorského klubu ve vedení Unie svobody je totiž právě Jan Hadrava, který pro výzvu nehlasoval.

A pak, senátoři svou výzvou narozdíl od svých poslaneckých kolegů nic neriskují. Když žádají předčasné volby, o nic se nemusejí bát, své mandáty mají na šest let a volby do Poslanecké sněmovny se jich netýkají. Takže Unie svobody to už nějak doklepe, jak se říká. Strana začala jako věrozvěst morální politiky a končí cynickou snahou o udržení funkcí a výhod za každou cenu. Možná poučení do budoucna, že kdo příliš teatrálně křičí o morálce, před tím je třeba mít se tak trochu na pozoru. Morálka se totiž většinou spíše žije než hlásá. A v tomto směru předvádí Unie svobody pozoruhodnou parodii.