Výsledky Julínkovy nekomunikace

2. červenec 2008

Reforma zdravotnictví je tvrdý oříšek, na jehož rozlousknutí už si vylámala zuby celá řada ministrů. Přitom žádný z nich se neodvážil pustit do takových kroků jako Tomáš Julínek. Mám na mysli například pokusy o privatizaci nemocnic, zdravotních pojišťoven, nebo zavedení poplatků. Nelze se proto divit tomu, že Julínek čelí kritice téměř ze všech stran. Výhrady k reformě mají jak opoziční tak i koaliční poslanci, o lékařích, části veřejnosti a nejrůznějších farmaceutických firmách ani nemluvě.

Pod tímto tlakem a vzhledem k blížícím se podzimním krajským volbám se Julínek rozhodl rozdělit reformu na několik částí. V současné době hodlá prosadit pouze takové zákony, které by podle jeho názoru neměly vyvolat příliš vášní a mohly by projít parlamentem. Jedním z nich je i zákon o zdravotnické záchranné službě. Jak se mohl Julínek nyní přesvědčit, ani tato norma podle všeho neprojde bez rázných protestů. Alespoň zdravotnické odbory oznámily, že na podzim chystají několik protestních akcí a že nevylučují ani stávku. Jedním z důvodů je právě návrh zákona o zdravotnické záchranné službě.

Nebylo by tudíž překvapením, kdyby ani zdánlivě nekonfliktní kroky transformace českého zdravotnictví neprošly. Přitom současný stav českého zdravotnictví má k ideálu daleko a důvodů k hlasitým projevům nespokojenosti by se našla celá řada. Základem pro jejich odstranění by mělo být jednak jasné stanovení rozsahu zdravotní péče, na kterou bude mít pacient ze zákona nárok. Zároveň by měl dostat šanci se připojistit na nadstandardní péči. Chybět by neměla ani motivace pacientů, lékařů a zdravotnických zařízení. Rovněž zdravotní pojišťovny by měly být pod tlakem, aby lépe pečovaly o své klienty a zároveň se chovaly ekonomicky. V neposlední řadě by mělo být zřejmé, že daná pravidla platí a musí se dodržovat. Pokud se to nepovede, mohou do zdravotnictví plynout další a další peníze bez patřičného efektu.

Proto je reforma potřebná a je dobře, že se o ni Tomáš Julínek pokouší. Problém je však mimo jiné v tom, že si subjekty působící ve zdravotnictví zvykly na to, že jde o specifický resort, který nemůže kleknout a který musí za každou cenu fungovat tak, aby neohrozil zdraví občanů. Jedná se tudíž o velmi výbušné politické téma. Z toho všeho je zřejmé, že zavést jasná pravidla a kontrolovat jejich dodržování není vůbec jednoduché. Každý si totiž z několika miliardového koláče chce ukrojit svůj díl a pokud cítí, že by jeho pozice mohla být ohrožena, snaží se změnám zabránit.

O platnosti této obecné poučky se mohla přesvědčit celá řada ministrů. Je proto překvapivé, že se až na začátku léta Tomáš Julínek pokoušel přesvědčovat na odborném semináři o své reformě Českou lékařskou komoru. V atmosféře značně napjaté podle očekávání úspěch nezaznamenal. Naopak byl vyzván, aby reformu stáhnul. Ilustrativní je Julínkův výrok, který po semináři přinesla ČTK. Cituji: "Dobré bylo, že jsme viděl v očích mnohých zájem, jak to vlastně s reformou je," konec citátu ministra Julínka.

Pokud takto vedení resortu přistoupilo k osvětě o zásadních změnách, pak se nelze divit celé řadě negativních ohlasů. Mnohé z nich si mohlo ušetřit, kdyby se o reformě dopředu v odborné veřejnosti pořádně diskutovalo. Určitě by se Julínkovi nepodařilo přesvědčit všechny, sebral by však vítr z plachet těm, kteří tvrdí, že reformy jsou prosazovány silou a že je lékařská veřejnost postavena de facto před hotovou věc. I když nemají tak úplně pravdu, je realitou například to, že Julínek o reformách s celou profesní komorou diskutuje až v době, kdy už některé kroky platí a další mají podobu paragrafovaného znění návrhů zákonů.

Zkrátka Tomáši Julínkovi se zatím s pomocí vlády nepodařilo prodat reformu zdravotnictví tak, aby se jí většina lidí nebála a aby v ní viděla šanci na lepší fungování celého systému a tím i lepší zdravotní péči. Pokud by tomu tak bylo, pak by se ministrovi lépe čelilo protestům a stávkám nejrůznějších skupin působících v českém zdravotnictví. Také výsledkem špatné komunikace je skutečnost, že zásadní změny ve zdravotnictví se zpomalily a možná na delší dobu zastavily.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.