Výsledek referenda, nevoliči a skeptici

Dalo by se říci, že zvítězil zdravý rozum. Konečně je rozhodnuto a na výsledku lidového hlasování o vstupu České republiky do Evropské unie se už nic nezmění, i kdyby anebo právě proto, se teď můžeme v klidu zamyslet na některými okolnostmi této historické volby.

Při bližším pohledu vynikne poměrně velká skupina nevoličů. Těch, kdo k referendu vůbec nepřišli, plných pětačtyřicet procent našich spoluobčanů. Ještě před dvěma měsíci se účast v referendu o Evropské unii odhadovala mnohem vyšší, kolem sedmdesáti procent. A přesto, že se nakonec "nepropadla", jak se někteří obávali a jiní si snad přáli a byla zhruba stejná jako v sousedním Polsku, o něco vyšší než na Slovensku a také vyšší než v Maďarsku, kde byla nečekaně nízká, byla též výrazně nižší než ve Slovinsku anebo Litvě,kde se nedávno odpovídalo na tutéž otázku. Ve srovnání s bývalými komunistickými zeměmi střední a východní Evropy, které usilují o vstup do Evropské unie, byla naše účast řekněme "průměrná". Ovšem, vzhledem k tomu, o jak důležitou věc se jedná, těch pětapadesát procent přece jen poněkud překvapuje. Nejsme sice v tomto ohledu výjimkou, což někteří politologové vyjadřují pojmem "standardní" účast, ale taky to není nijak mnoho.

Co je toho příčinou. Důvody mohou být různé. V zásadě trojího druhu. Kdo nepřišel se buď o referendum vůbec nezajímal a myslí si, že se to jeho života netýká, anebo si uvědomuje, že se ho to týká, ale měl výsledek za rozhodnutý předem. Nevolič prostě nepovažoval za potřebné vyjádřit svůj názor, přičemž mohl se vstupem buď souhlasit nebo naopak nesouhlasit. Žádná naše agentura pro výzkum veřejného mínění zatím tuto věc nerozebírala, ale z prostého pohledu kolem sebe si troufám tvrdit, že největší část těch, kdo k referendu nepřišli, se řadí do skupiny spíše pohodlných a nepříliš angažovaných lidí, převážně vlažných stoupenců vstupu do Evropské unie, kteří ovšem měli výsledek referenda za předem daný

A protože je léto a dalo se čekat hezké počasí, odjeli raději v pátek odpoledne na chatu nebo se věnovali něčemu, co je jim osobně bližší.

Jasný výsledek referenda ve prospěch vstupu do Evropské unie naznačovaly ostatně dlouhodobě samotné výzkumy veřejného mínění. Takže tento typ voličů necítil naléhavou potřebu připojit k tomu svůj hlas. Podobně se mohla cítit i část těch, kdo si vstup do unie nepřejí. A tak rovněž nehlasovali, i když do skupiny odpůrců unie rozhodně nelze zařadit všechny nevoliče. Jak v jedné televizní debatě tvrdil předseda komunistů Grebeníček. Obě skupiny jsou tak stěží rozlišitelné od těch, kterým je to všechno úplně jedno.

Nevoliči jsou ti, kdo za sebe nechají rozhodovat jiné. To může svědčit o nezájmu, nepochopení a někdy dokonce o nezodpovědnosti. Ale zároveň je třeba říct, že každý má právo nevolit. Je to jeho soukromá věc. Samozřejmá ve svobodné zemi.

Druhou pozoruhodnou okolností českého referenda o vstupu do Evropské unie je relativně vysoký počet záporných odpovědí. Řekněme si rovnou, nejvyšší ze všech bývalých komunistických zemí. Skoro čtvrtina, třiadvacet procent občanů, se vstupem deklarovaně nesouhlasí. Všude ve východní Evropě to bylo méně. Většinou kolem deseti procent. Na Slovensku nejméně, necelých osm procent. To je už výrazný rozdíl, kterého si nelze nevšimnout. A západní analytici se proto domnívají, že Češi jsou hodně euroskeptičtí.

Při bližším ohledání argumentů, které se objevovaly v předvolební kampani, to ovšem s tím skepticismem tak jasné není. Ačkoli zastánci i odpůrci vstupu do unie dostali v médiích poměrně dost prostoru, aby vysvětlovali své názory, málokdy přitom zaznívaly zcela věcné argumenty a je třeba říci, že z obou stran. A těžko se hledaly postoje podložené skutečnými znalostmi. Většinou se jednalo o různá nedorozumění, nejasnosti a neurčité obavy z toho, co bude pro nás vstup do unie znamenat. Někdy to byly námitky absurdní, jindy závažné, ale málokdy věcné a odůvodněné. Odpůrci Evropské unie často kritizovali něco, co není. Jak podotkl v Hospodářských novinách bývalý spolupracovník naší rozhlasové stanice profesor Zdeněk Suda, "euroskeptici varují před hrozbami, které neexistují".

Hráli přitom na strunu staré známé české xenofobie. A teď říkají, čas ukáže, kdo měl pravdu. Jestli se ještě naše obavy nenaplní!

Podivnou úlohu v tom všem sehrál i český prezident. Nejenže předem neřekl, jak hodlá volit, natož aby vyzval občany k podpoře vstupu do unie, jak to samozřejmě udělal občan Václav Havel, ale ani předtím ani dodatečně svůj postoj nezveřejnil a chce si ho zřejmě nechat pro sebe na věčné časy. To je velmi zvláštní typ skepse. Nesouhlas s Evropskou unií, jakoby ohraničený obavou, že se s ním neztotožní většina z nás.

Jednoznačný souhlas tří čtvrtin našich občanů, kteří přišli k referendu v dost velkém počtu, se vstupem do unie podle sjednané přístupové smlouvy, je ovšem tvrdou porážkou všech skeptiků, jakkoli vysoce postavených. A politické důsledky to bude mít dlouhodobé.