Výslechy na Guantanamu

Výslechy zadržených trvají denně 12 hodin a někdy celé měsíce. Proti lidem podezřelým z terorismu nesedí jen Američané, ale i specialisté z celého světa. Jen Němci mají s pozváním potíže. Snad nebyl týden, kdy se v Campu, který byl otevřen před dvěmi lety, neobjevili nějací zahraniční specialisté. Nejčastěji jsou tam Angličané, ale byli tam Turci, Španělé, Australané a další odborníci pro boj s terorismem. Povinností všech návštěvníků je mlčet o všem, co tam viděli a slyšeli.

Na bizarní vyslýchací turistice by se měli podílet i němečtí specialisté, napsal německý zpravodajský časopis Der Spiegel. Juristicky jde v Guantanamu o zemi nikoho a v tom je problém. Na takovém území nemají policisté ani příslušníci tajných služeb co dělat, viděno čistě právně. Američané nabídli Němcům, aby vyslechli zatčené vedoucí představitele Al-Kaidy a od té doby se snaží tajné služby přesvědčit vládu, jak by takové výslechy mohly být důležité pro boj s teroristy v Německu.

Taková cesta by v německých poměrech byla politicky velmi problematická a klade před tamnější politiky důležitou otázku. Co je podstatnější? Držet se základních principů demokracie nebo se jich vzdát kvůli možným výsledkům takové cesty, která by mohla pomoci v boji s privatizovaným násilím? Nebo ještě jinak, ptá se Der Spiegel, je už německý právní stát zralý pro takovou cestu?

Pro Američany po 11. září 2001 je tento tábor moderní Alcatraz, do kterého svážejí podezřelé teroristy z celého světa, vyslýchají je a tím to končí. Pak se neděje nic. Minimálně se dá říci, že dodnes proti nikomu, kdo je tam držen, nebylo vzneseno obvinění. "Dostat ze zatčených potřebné informace chce čas", říká velitel základny, americký generál Miller. A americký prezident k tomu dodává: "My věříme, že na to máme právo". Der Spiegel se ptá: Jaké právo?

Zatčeným totiž nebylo sděleno obvinění, neplatí tam mezinárodní standardy pro válečné zajatce ani mezinárodní právo, které jinak mají všude jinde i teroristé. Třeba mohou mít svého advokáta. Držení podezřelí na Guantanamu nepodléhají ani mezinárodním konvencím, ani americkým zákonům a v tom je problém. Proto The New York Times a jiné listy hovoří o tomto Campu jako o koncentračním táboře, i když si zároveň všichni uvědomují, že hrozba terorismu je tak velká, že standardní metody boje už nejsou dostatečné.

Důvod, proč Němci nemohou takovou nabídku přijmout, je tedy nabíledni a jak řekl ministr vnitra Schilly: "Guantanamo je prostor, kde neplatí žádné právo a tudíž tam nejsou vyřešeny základní otázky". Proto je politicky tato situace nepřijatelná pro mladý demokratický stát, jako je Německo. Kdyby totiž pozvání přijalo, legitimizovalo by tamní bezpráví a to v zemi, která se na něm v minulém století tak silně podílela, je zcela nepřijatelné.

Der Spiegel sice odhalil, že na Guantanamu tajně tři němečtí specialisté, pověření bojem s terorismem, již byli, ale nesměli provádět výslechy, mohli se zúčastnit jen informačních pohovorů. Jinými slovy to, co zjistili, nemohou použít před žádným soudem. To je asi tak maximum, co si v současné době může zřejmě Německo dovolit. Naštěstí nikdo ze zatčených v tomto táboře nemá německé občanství.