Výšková adaptace Tibeťanů zabrala jen 3000 let

V nadmořské výšce kolem 4500 metrů dosahuje koncentrace kyslíku pouze 40 % hodnoty, kterou najdeme na úrovni hladiny moře. Lidé z nížin proto ve vysokých horách trpí hypoxií, která je spojována s únavou, bolestmi hlavy a dokonce menší porodní váhou dětí a jejich častější úmrtností. Tibeťané s hypoxií problémy nemají, ale proč tomu tak je, zatím zůstávalo nejasné.

Vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley analyzovali DNA obyvatel dvou tibetských vesnic, které leží v nadmořské výšce 4300 a 4600 metrů. Její porovnání s DNA čínských obyvatel Pekingu a Dánska, kteří žijí v nadmořské výšce pod 2000 metrů, odhalilo podstatné genetické rozdíly. Asi polovina z nich se přitom týká genů, které ovlivňují produkci krevního barviva hemoglobinu a transport kyslíku v krvi. Studie také ukázala, že Tibeťané se od Číňanů oddělili před méně než 3000 let. Dědičné adaptace Tibeťanů na život ve velkých nadmořských výškách jsou proto nejrychlejší ukázkou genetických změn, kterou u lidského rodu známe.

Nejvýznamnějším rozdíly mezi Tibeťany a Číňany vědci našli v genu EPAS1, který reaguje na sníženou hladinu kyslíku tím, že stimuluje produkci hemoglobinu. 87 % Tibeťanů má modifikovanou verzi tohoto genu. Stejnou modifikaci najdeme jen u 9 % Číňanů. Zkoumání krve ukázalo, že lidé s „adaptovanou“ verzí genu mají v krvi menší množství hemoglobinu. Proč je to ve velkých výškách výhodné, je zatím otevřená otázka. Teoreticky by tomu mělo být naopak, protože více hemoglobinu by zlepšilo transport kyslíku. Jeho příliš vysoké množství by ale mohlo krev příliš „zahustit“ a efektivitu transportu tak spíše snižovat.

Zdroj: NewScientist, Science