Výročí rozpadu

Připomínkou toho dělení zůstanou nadstandardně důkladně zbudované celnice v nitru Evropské unie, pro které se bude obtížně hledat rozumné využití. Proč se Československo rozpadlo? Českým vysvětlením byla slovenská potřeba národního obrození, zatímco Slováci viděli příčinu v české obavě o osud ekonomické transformace. Spíše ovšem šlo o neschopnost dvou politických vůdců domluvit se na něčem jiném, než na rozdělení sfér vlivu. Dokud byly u moci politické reprezentace, které bez referenda rozdělily stát, omezila se diskuse o tomto aktu na konstatování, že rozchod byl vzorně mírumilovný, elegantní. Až když dělitelé pozbyli rozhodujícího politického vlivu, začalo se nahlas přemýšlet i o tom, zda náhodou rozdělení státu nebylo politicky svévolné a ekonomicky nevýhodné.

Slovákům rozdělení nepřineslo výhody z nabytí národní svrchovanosti, nýbrž problém, jak se zbavit autoritativního vůdce, který pro zemi představoval riziko mezinárodní izolace. Češi se pak místo úlevy, že se zbavili ekonomické zátěže, dočkali mrzutého zjištění, že koulí u nohy, která zkomplikovala společenskou transformaci, nejsou Slováci, ale vlastní politická elita. Lidé, kteří mají na svědomí rozpad Československa, dnes z opozice šíří strach z EU, zatímco někdejší kritici rozdělení ubezpečují v Čechách i na Slovensku občany, že naší budoucností je evropanství, na izolaci že lze pouze prodělat. Referenda o vstupu do EU tak po deseti letech zodpovědí i otázku, zda mělo smysl dělit Československo.