Výhrůžky a realita

Nejdůležitější nepříznivou okolností je připravenost některých západních zemí jednostranně uznat nezávislost Kosova, bude-li vyhlášena tak, jak to slibují vítězové i poražení nedávných kosovských voleb. Veškeré odkazy na místní specifika, na existenci mezinárodního protektorátu na kosovském území, jakož i jiné argumenty, jsou málo platné v atmosféře dlouhodobých očekávání. Avšak kosovský faktor není žádnou novinkou: Ať ruská rétorika byla jakkoli nesmířlivá, Moskva nehodlala v dohledné době odpovědět na voluntaristický krok Tirany formálním uznáním státnosti Abcházie, Jižní Osetije a Podněstří. Nepříjemná novinka spočívá v tom, že problém těchto území se dostal do běžné agendy v širším mezinárodním politickém handlu. Poté, co ruská Státní duma posvětila pozastavení Dohody o konvenčních zbraních v Evropě, vysoký úředník americké vlády David Kramer naznačil, že v případě přehodnocení ruské pozice nebude Bílý dům, aspoň prozatím, trvat na stažení ruských vojsk z Abcházie. Ať už záměry Washingtonu byly jakékoli, Moskva a Suchumi si vyložily narážku jako pobídku k rozhodným činům. Den na to moskevský starosta Jurij Lužkov, který neskrývá svůj zájem o Abcházii, vyzval vládu, aby urychlila proces formálního uznání nezávislosti této odštěpenecké republiky. Její tzv. "prezident" Sergej Bagapš přispěchal s ještě dalekosáhlejším prohlášením: Abcházie prý připravuje zákon umožňující ruským občanům nakupovat si na území republiky půdu a nemovitosti. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že otevření těchto zákonodárných stavidel má v hledáčku nadcházející olympijské hry v Soči a bude znamenat okamžité skoupení celého pobřežního pásma velkými ruskými stavebními korporacemi.

Zvrat v hlavách ruských politiků uspíšila, zdá se, nedávná politická krize v Gruzii doprovázená tradičními pokusy prezidenta Saakašviliho svést vinu za vlastní svízele na ruské vměšování. Ježto gruzínská opozice je stejně prozápadní jako stávající vláda, Moskva zřejmě dospěla k přesvědčení, že se jí v dohledné budoucnosti obnovit přátelské vztahy s Gruzií tak jako tak nepodaří. Nic nemůže zvrátit gruzínský požadavek na obnovení své suverenity na celém území státu, jenž je mimochodem členem OSN. Jinými slovy, nashromáždila se kritická masa událostí, jednostranných kroků, slov a činů, které tlačí všechny strany ke změně stávajícího statutu quo. Na pozadí bojechtivých gruzínských prohlášení se Moskva rozhodla v předstihu formulovat hrozící následky. Je to postoj krajně nebezpečný, neboť mezinárodní řád nyní je ze všech stran ohrožován a zpochybňován a rozhraní mezi hypotetickými hrozbami a skutečnými činy nezvratně měnícími politickou realitu se stává mimořádně nejistým a pohyblivým.

Zatím se vše odehrávalo v rovině výhružek. Požadavek na stažení ruských "mírotvorců" z ohnisek konfliktů, výzvy uznání nezávislosti bývalých gruzínských autonomií nebo sliby uzákonit ruské nákupy abchazské půdy - to všechno přece jenom byly jen výhružky, zatímco schválení takového zákona - to už je nová realita. Tlačeni časovou tísní politici zpravidla nejsou schopni určit hranici, za níž začíná střemhlavé zborcení statutu quo. Vždycky se najdou hráči, kteří by chtěli ve vlastním zájmu porušit stávající rovnováhu, vytěžit maximální prospěch ze slovních výhružek a přeměnit je ve skutečnost. Že za touto hranicí začíná opravdový silový konflikt, na to většina politických hráčů zpravidla nebývá připravena.

Je Rusko za těchto okolností ochotno vyhledávat vyhrocení, které si vyžádá jeho přímou účast v brutálním boji o vytvoření nových skutečností? Tuto otázku by si měli dobře rozmyslet a předem zodpovědět ti, kdož jsou dnes zapojeni do řešení palčivých mezinárodních problémů, včetně sporů kolem neuznaných státních útvarů. Za těchto podmínek mnohonásobně vzrůstá cena chybných rozhodnutí učiněných pod dojmem emocí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .