Vyhraje ČSSD volby?

Nejnovější výsledky totiž potvrzují dva trendy. Tím prvním je neustálé přibližování volebních preferencí sociálních a občanských demokratů. Podle údajů společnosti STEM činí momentální rozdíl ve prospěch ODS pouze zhruba jedno a půl procenta. Dalším stabilním výsledkem průzkumů je zjištění, že do poslaneckých křesel by měli usednout podle všeho zástupci pouze čtyř politických stran. Když se to spojí dohromady, lze tvrdit, že sociální demokraté mají necelý půl rok před volbami velmi slušně nakročeno do Strakovy akademie. ČSSD mimo jiné nahrává relativně příznivý vývoj české ekonomiky. Ten se například odráží do vyšších příjmů státního rozpočtu.

Takže vláda není nucena okolnostmi dělat razantní reformní kroky na straně výdajů. Naopak může je v některých oblastech zvyšovat, což jí může přinášet kladné body. Samozřejmě do voleb zbývá ještě dost času na to, aby hrubé chyby poslaly preference ODS nebo ČSSD dolů. Mimo jiné se dá očekávat vyhrocená předvolební kampaň a nejrůznější aféry, které se mohou objevit. Přístup k nim by mohl nejvážnějším uchazečům o volební vítězství přinášet jak kladné tak i záporné body. Právě v tomto ohledu se podle všeho daří zatím lépe na veřejnosti zvládat aféry sociálním demokratům.

Důkazem může být kauza kolem podivného vydávání půdy Pozemkovým fondem. Ministr zemědělství Zgarba byl poměrně rychle odvolán a sociální demokraté se rovněž nebránili změnám ve vedení fondu. Řeč může být rovněž o aféře šéfa poslaneckého klubu Michala Krause. Tzv. kakaová aféra ho poměrně rychle stála politickou kariéru. Naopak občanští demokraté zbytečně dlouho hájili poslance Doležala podezřelého z korupce. Nakonec byl Doležal stejně imunity zbaven a pod vlivem okolností rezignoval na poslanecký mandát. Občanští demokraté by patrně více zabodovali u voličů tím, kdyby svému poslanci vysvětlili už před jednáním o zbavení imunity, že pokud chce prospět své straně, tak ať urychleně rezignuje.

Nejenom nejrůznější aféry naznačují, že občanští demokraté jsou vývojem na české politické scéně zaskočeni a těžko hledají způsob, jak účinně přejít do protiútoku. Jakoby spoléhali hlavně na to, že se soupeř porazí vlastními chybami. Kde se mohou objevit? Například v osobě volebního lídra Jiřího Paroubka. Ten se celkem pochopitelně snaží, aby strana před volbami působila jednotně. Vnitřní sváry mohou totiž voliče odrazovat od ochoty dát straně hlas. Takže Paroubek musí svým způsobem vládnout tvrdou rukou. Nesmí však překročit určitou hranici. Pokud budou sociální demokraté příliš působit jako strana jednoho muže, mohou narazit.

Ostatně ODS má s tímto trpkou zkušenost. Poslední kampaň před volbami do sněmovny stála hlavně na Václavu Klausovi a tento styl se výrazně podepsal pod prohru ODS. Tvrdá ruka zároveň může potlačovat vnitrostranickou diskusi. A ta může být dobrá třeba k tomu, aby se předcházelo chybám. Nikdo totiž není neomylný a potřebuje určitou korekci. Ostatně vyškrtnutí poslance Němce z kandidátky pro Liberecko za oprávněnou kritiku Krause může být prvním varováním. Dalším rizikem ČSSD se momentálně jeví působení ministra zdravotnictví Davida Ratha. Jeho resort sám o sobě představuje výbušné téma a Rathův razantní styl ho ještě přiostřuje. Pokud se ČSSD nepodaří situaci ve zdravotnictví uklidnit, mohlo by jí to přinést minusové body. Rovněž podivné okolnosti kolem privatizace Unipetrolu nemohou ČSSD nechat úplně klidnou.

Samozřejmě slabiny mají i občanští demokraté. Například v jejich malé schopnosti vysvětlovat lidem svůj volební program. Až to někdy působí, že o něm nemají úplně jasno ani sami občanští demokraté. Další nevýhodou ODS je to, že v jejím čele i nadále působí lidé, kteří mají za sebou už dvoje volby, které nasměrovaly občanské demokraty do opozičních lavic. O neschopnosti ODS využívat popularitu komunálních a krajských politiků ani nemluvě. Samozřejmě až další výsledky volebních preferencí a hlavně volby ukáží, kdo se svých slabin dokázal lépe zbavit a nasměroval tím stranu k uchopení moci.