Vstup Chorvatska do EU se oddálil

Slovinci a Chorvati si svůj spor musejí rozhodnout sami, pravilo včera české předsednictví Evropské unie. A zrušilo páteční mezivládní konferenci o vstupu Chorvatska do Unie. Je to smutné, protože jednou z priorit, které si Praha pro svůj půlrok v čele Unie stanovila, bylo právě urychlení přístupových jednání s Chorvatskem.

Češi však nejsou první, kteří si na úporné chorvatsko-slovinské tahanici vylámali zuby. A pravděpodobně ani poslední - i když Švédové, kteří se předsednictví Unie ujmou po nás, raději hned a v pohodlném předstihu oznámili, že se do letité půtky nedají zatáhnout.

To je prohra pro Slovinsko, které se domáhalo a domáhá unijního zprostředkování. Prohrává ovšem také Chorvatsko. Po vstupu do Unie silně touží, nicméně bez slovinského svolení ji nerozšíří. Zároveň se tím ale komplikují i plány na schválení Lisabonské smlouvy. Ústupky Irům, za něž se kupuje jejich "ano" v nadcházejícím druhém referendu o Lisabonské smlouvě, se mají vtělit do přístupové smlouvy s novým členským státem. Tu budou tak jako tak muset ratifikovat všechny stávající unijní země. Donedávna se myslelo, že zmíněnou službu Lisabonu poskytne nejspíš právě Chorvatsko. Teď to však vypadá, že ho předstihne Island, jehož přístupová jednání budou jednodušší a rychlejší.

Při menší zaťatosti Lublaně a Záhřebu by se to ještě dalo změnit. Ustoupit by sice měly obě strany, ale Chorvatsko více. Už proto, že Slovinsko, jako člen Unie, může sousedův vstup oddalovat libovolně dlouho (připomeňme, že s rozšířením Unie musí souhlasit všechny dosavadní členské státy). Ale především proto, že hlavní požadavek, který Slovinsko na Chorvatsko má, schůdnější přístup k mezinárodním vodám, je pochopitelný a spravedlivý.