Vše má svůj čas

Oba byli samozřejmě na jiném místě. Zmocněnec v hlavním městě Kyrgyzie -Biškeku a prezident země v ruské Moskvě, metropoli bývalého impéria, které právě tuto středoasijskou republiku chápalo historicky asi jako Británie Austrálii, tedy než jako vhodnou provincii k vyslání trestanců. Rozhodnutí uzavřít základnu, která je rozhodující pro osvobození Afghánistánu od Talibánců, zveřejnil prezident Bakijev jistěže v Moskvě, po setkání s prezidentem Medveděvem. A shodou okolností po té, co mu kremelský šéf nabídl, krize-nekrize, štědrou ekonomickou pomoc: překvapivý úvěr až na 2Miliardy dolarů, bezúročnou pomoc 150 Milionů a odpis stávajícího dluhu ve výši 180 Miliónů dolarů výměnou za 48 procent akcií výrobce torpéd a společnou výstavbu kambaratinské vodní elektrárny.

Kdo by takovému vábení odolal? Natož Kyrgyzie, hrdá sice na svého Ajtmatova, ale chudá společensky a nedokonalá politiky. Podobně jako ostatně další postsovětské země v okolí, Uzbekistán, Kazachstán a o Číně nemluvě. Přesto Kyrgyzstán má své demokratické záblesky. Například v roce 2005, kdy zemí otřásly nepokoje a demonstrace požadující od tehdejšího prezidenta Akayeva odstoupení z čela státu. Revolta přešla v revoluci, která bývá označována jako Tulipánová revoluce. Patří do seznamu barevných revolucí, které proběhly v zemích bývalého SSSR (Oranžová revoluce na Ukrajině 2004, Růžová revoluce v Gruzii 2003). Akajev uprchl ze země do Kazachstánu. Vraťme se k současnosti, Američané sice tvrdí, že dosud nemají žádnou informaci z kyrgyzské strany a že jednání o letecké základně Manas pokračují, otázkou ale je, zda a co může, resp. chce Washington nabídnout? Jeho možnosti pokrýt misi ISAF a Trvalá svoboda jsou totiž mnohem širší a neomezují se jen na Kyrgyzii, byť by byla dosud nejdůležitější v systému. Moskva je naopak pro USA geopoliticky důležitější. Nová americká administrativa uvažuje a musí uvažovat jinak než bývalý Georgie W.B., proto není vyloučeno, že se raději vzdá některých regionálních výsad jen a právě proto, aby byla zadobře s Ruskem. Základna Manas může být první z řady příkladů.

Americké letectvo využívá základnu pro zásobování svých sil v Afghánistánu. Je alternativní vzdušnou cestou k problematickým pákistánským trasám. V Manasu je od roku 2001 na základě mandátu OSN kolem tisícovky amerických vojáků a desítky vojensko dopravních letounů. Jak už řečeno, Biškek se dá obletět jinudy a Afghánistán sám přestává být tak zajímavý, jako před lety. Trvalou svobodu tam totiž těžko lze dosáhnout okamžitě a Obamova administrativa potřebuje nějaký ten okamžitý efekt. A jak jinak ho dosáhnout, než v okázalé spolupráci s Moskvou. Takže nejhorší variantou by bylo si Rusko znepřátelit. Třeba usilováním o její sféry vlivu. Hospodářská krize zřejmě tedy přispěje ke konzervaci poválečného stavu, podle hesla: Vy jste jejich a Vy jste naši! Otázkou zůstává, kdo je čím. My, Češi, jsme jako členové NATO jejich nebo jejich? Jazyk nám tady nepomůže. Podobně jako v Kyrgyzii. Ruský list Vedomosti si ale sám posteskl na krizový fakt, drahého přátelství, kterým označuje utužování spojenectví Moskvy s Běloruskem, Kubou, Kyrgyzstánem a dalšími státy. "Za pouhé tři dny Rusko naslibovalo spojeneckým zemím zhruba 3,5 miliardy dolarů a 100 miliard rublů (celkem asi 138 miliard korun) - více, než žádaly." Do Moskvy už také přiletěl tádžický prezident Imomali Rachmonov, kterému jde o financování výstavby rogunské vodní elektrárny za tři miliardy dolarů.

Dorazila i arménská delegace v čele s prezidentem Seržem Sarkisjanem, která se podle listu domlouvá s Moskvou na půjčce 1/2 miliardy až jedné miliardy dolarů. A Rusko vážně zvažuje vytvoření protikrizového fondu ve výši deseti miliard dolarů. V konfrontaci těchto a dalších názorů pomůže možná vyjádření amerického vojenského činitele, který o uzavírce základny v Manasu a nejen o ní řekl: Nikdy nedáváme vejce do jednoho košíku, vždycky máme více možností; to je docela dobré upozornění, které zcela jistě platí nejen ve vztahu k USA, ale i Rusku. A tak bude dobře, když se ani my nenecháme ukolébat první vějičkou z kterékoliv světové strany!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .