Vraždil freon

Zmíněný protipožární systém na sovětských a poté ruských ponorkách funguje už 30 let a během té doby byl přinejmenším jednou modernizován. Pokud je známo, k bezděčnému úniku freonů už docházelo, ale tak fatální následky, jaké přinesla sobotní nehoda, podobné havárie ještě nepřinesl. Systém přitom reaguje automaticky, a to buď na výskyt kouře nebo prudce zvýšenou teplotu. Posádky jsou přitom pro podobné případy vycvičeny, podle mluvčího ruského válečného námořnictva Igora Dutala dokonce tak, že jejich chování v podobných případech je přímo zautomatizované: jakmile dojde k úniku freonu, každý muž v ohroženém prostoru si má nasadit individuální respirátor, který je určen právě pro tyto případy a chrání nejen před zplodinami případného požáru, ale i před freony po plných 20 minut.

Právě proto předseda klubu ponorkových veteránů v Petrohradu, kapitán první třídy Igor Kudrin usuzuje, že převážná většina obětí buď neměla respirátory, anebo s nimi neuměla dostatečně pohotově zacházet. Pro tento výklad podle Kudrina svědčí i fakt, že mezi oběťmi byli jen tři profesionální vojenští námořníci, kdežto zbývající oběti tvoří civilní zaměstnanci podniků, které ponorku postavily a kompletovaly a jejichž odborníci ji také během zkušebních plaveb i během prvního ponoru řídily. Igoru Kudrin ovšem rovněž uvedl, že mnozí velitelé ruských ponorek automatický protipožární systém před vyplutím na moře odpojují a ovládají ho v případě potřeby jen ručně.

Jak se domnívají světové agentury, právě faktu, že ponorku řídili civilisté, vděčíme za velmi rychlé oznámení nehody i z nejvyšších ruských míst. Velitel ruského válečného námořnictva admirál Vysockij každopádně provozní zkoušky havarované ponorky, která samostatně doplula do prozatímního kotviště, zatím zastavil, přestože plavidlo je jinak v naprostém pořádku a obávané nebezpečí úniku radiace nehrozí. Poněkud problematické jsou ovšem poukazy ruské admirality na to, že ponorku řídili civilisté: loděnice v Kosmomolsku stejně jako největší ruský výrobce jaderných ponorek v Severodvinsku jsou součástí vojensko-průmyslového komplexu Ruské federace, takže je takříkajíc na povel mají stejně vojáci.

Zjistit přesnou příčinu tragické havárie v tomto případě určitě bude mnohem snazší než tomu bylo v případě chlouby ruského podmořského loďstva, jaderné ponorky Kursk, která po výbuchu torpédového paliva během cvičení v roce 2000 klesla ke dnu a odnesla životy všech 118 námořníků na palubě. I sobotní havárie ovšem potvrdila jednu smutnou pravdu: zatímco ruští konstruktéři a inženýři v mnoha především vojenských oborech už po desetiletí představují absolutní světovou špičku, pak pokud jde o technologickou kulturu a kázeň personálu při výrobě a hlavně během provozu, je to zkrátka už tradičně o dost horší. S pravděpodobností rovnající se jistotě se dá říct, že příslušná vyšetřovací komise nakonec dospěje právě k tomuto závěru.

Odhlédnuto od největšího neštěstí celé tragédie, totiž dvaceti zbytečně zmařených lidských životů, je pro Rusko tato nehoda velice nepříjemná i z hlediska exportu domácí vojenské techniky, který je vedle vývozu energetických surovin největším zdrojem příjmu pro státní pokladnu. Ponorka Něrpa, která se začala stavět už v roce 1991, byla nakonec dobudována jen díky smlouvě s Indií z roku 2004 a měla být indickému vojenskému námořnictvu koncem tohoto roku na 10 let pronajata za 650 milionů amerických dolarů. Indická posádka se do Vladivostoku chystala na zácvik dorazit už koncem tohoto měsíce. Je tedy otázkou, jak na tragickou havárii na palubě Něrpy bude reagovat indická strana.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .