Volební účast

Obojí má logiku: Kdyby platnost místních referend nebyla podmíněna vysokou účastí voličů, voleným zastupitelům by se obtížně prosazovaly některé jejich záměry a jejich slabý mandát by vyvolával pochybnost o smyslu komunálních voleb. Kdyby ovšem stejná nadpoloviční účast voličů byla podmínkou zvolení senátora, neměli bychom Senát. Kdo je ale ochoten hodnotit naše volební zvyklosti z lepší stránky, jistě si povšimnul, že brněnský primátor smířlivě slíbil, že radnice přihlédne k výsledku referenda, i když pro ni není závazné, anebo že jeden z neúspěšných senátních kandidátů v Praze označil oba své postupující konkurenty za slušné lidi. Važme si těchto zdánlivých detailů.

V Afghánistánu o víkendu platnost voleb zpochybnilo všech patnáct protikandidátů současného prezidenta s poukazem na problémy s inkoustem, který měl zabránit opakovanému hlasování, nicméně v některých případech se voličům dařilo ho smýt. V Litvě podle prvních odhadů vyhrál volby ruský milionář v čele populistické levice a somálským prezidentem byl včera po třinácti letech bezvládí a chaosu zvolen plukovník Abdullahi Yusuf, parlamentem složeným z příslušníků somálských klanů, přičemž volba neproběhla v Somálsku, ale v keňském Nairobi. Volby ve světě provázejí skutečně pikantní příběhy a procedury. Važme si, že jsme jich zatím ušetřeni.