Volby v Maďarsku

Zase tak moc vzdálená a exotická země to ale ve skutečnosti není, jen o ní málo víme.

Vždyť české země kdysi s Uherskem sdílely život pod stejnou císařskou a královskou korunou. Což samozřejmě v sobě nese pozapomenutý osten české žárlivosti, z dob rakousko-maďarského vyrovnání, když se Čechům stejného uznání nedostalo. A v jiných souvislostech, jak ještě připomeneme, jakési ostny sehrávají svou roli dodneška.

Před sedmi lety pak byly obě země členy velmi malé a v té chvíli opravdu exkluzivní skupinky bývalých členů Varšavské smlouvy, kteří vstoupili do NATO a dovršili transformační dobu mezi studenou válkou a výzvami nového tisíciletí. V mnohem početnější sestavě loni na jaře Česko a Maďarsko nabyly členství v Evropské unii. A jejich představitelé se pravidelně a často setkávají v rámci Višegrádské čtyřky, která mimochodem nese jméno maďarského sídla zjevně slovanského původu.

Ta blízká a přitom exoticky působící země navíc řeší v mnoha ohledech podobné problémy jako Česká republika. Za prvé zápasí s důsledky povodní a samozřejmě se politické strany neštítí zneužívat potíží ke kritice soupeřů. Doba tomu obzvlášť nahrává: v neděli se tam uskuteční první kolo parlamentních voleb a občané budou možná do poslední chvíle váhat, jak si zvolit mezi pravicí a levicí, které svým názvům tak docela neodpovídají.

Síly soupeřících hlavních stran jsou podle dosavadních průzkumů značně vyrovnané, a tak bude záležet na každé půlce procenta a ještě to nemusí stačit, protože ve finále rozhodne i úspěch případných malých koaličních partnerů. Dosud v Maďarsku vládnou socialisté s podporou liberálů a mají vůli pokračovat ve svém spojenectví nadále. Pokud svobodní demokraté překonají potřebné limity a dosáhnou průzkumy slibovaných pět procent, šance na pokračování liberálně-socialistické vlády je velká i navzdory možnému nominálnímu vítězství pravicové opozice. Její vůdce, bývalý a před čtyřmi lety ve volbách poražený premiér Viktor Orbán, by totiž také potřeboval ještě alespoň malého spojence. Šance malých konzervativních stran zaujmout parlamentní křesla ale není příliš velká. Důležité je podotknout, že Maďarsko má sice pouze jednokomorový parlament, volí se do něj ale složitě - zčásti poměrným způsobem kandidátky stran a části většinově jednotliví poslanci, jejichž křesla budou pak ještě obsazovány v druhém kole o dva týdny později, pokud někdo nezíská napoprvé přes polovinu hlasů.

Předvídat volební výsledek a hlavně jeho důsledky si tak dnes troufá málokdo. Zvláštní ale je, že možná bude výsledek důležitější pro zahraničí, než pro Maďarsko samotné.

Liberálně-levicová vláda socialisty Ference Gyurcsánye totiž nevede zemi v některých ohledech až tak špatně: zajistila alespoň v evropských poměrech průměrný čtyřprocentní růst, přitahuje slušnou míru zahraničních investic a situace občanů země se pozvolna zlepšuje. Ale za cenu, jak to u socialistů někdy chodí, zadlužování ekonomiky, jejíž deficit je kolem šesti procent hrubého domácího produktu, což není ani zdravé, a ani to neslibuje brzké splnění konvergenčních kritérií pro přijetí eura, o něž Maďaři usilují k roku 2010.

Na druhé straně pravice Viktora Orbána je pravicí hlavně pokud jde o důraz na národ, rodinu, tradice a venkov, zatímco v letech 1998-2002 se kompromitovala státním protekcionizmem a ne příliš velkou vlídností k cizímu kapitálu, což v její hodnotové výbavě nechybí dodnes.

Mimochodem, bývalý maďarský ministr financí a předčasně odvolaný reformátor z 90. let Lajos Bokros vyslovil obavy, že nikdo z dnešních politiků není schopen přistoupit k opravdovým a závažným reformám, které jsou podle něj nutné k tomu, aby se země nedostala do potíží. A důležité je také vědět, že liberální Bokros působil ve vládě dominované socialisty, zatímco vůdce pravice Orbán varuje před jeho recepty a slibuje sociálnější, přímo vlídnější přístup.

Mnohem důležitější pak bude zřejmě volební výsledek pro cizinu a vztahy Maďarska k ní. Socialistům a liberálům sice stejně jako pravici také záleží na krajanech v zahraničí a stejně tak mají negativní postoj třeba k Benešovým dekretům. Ale nemají potřebu tak velkých gest a tak silných slov, jakými rád operuje Viktor Orbán. Což nakonec umožňuje klidnější dialog se sousedními zeměmi, zejména pokud jde o Rumunsko a Slovensko, ale pochopitelně i pokud jde o vztahy s nesousedící Českou republikou, která je zrovna na otázku Benešových dekrety tak citlivá.