Volba prezidenta

Jak se dalo očekávat, zákonodárci nejprve odhlasovali tajnou volbu prezidenta, byť Ústava a volební řád parlamentu připouští i volbu veřejnou, při které by bylo zcela jasno, kdo pro koho hlasoval. Veřejná volba by vůči veřejnosti byla určitě lepší. Voliči poslanců a senátorů by měli mít právo vědět, jak jejich zástupce hlasoval. Avšak pravdu měli i ti, kteří volbu tajnou viděli jako lepší řešení, protože při ní jsou zákonodárci svobodnější a mohou se více řídit svým svědomím. Zároveň, a to už se říkalo méně hlasitěji, mohou také lépe taktizovat.

A to se také vesele dělo, i když je možné o tom jen spekulovat. Zřejmé je to ale například u výsledků prezidentského kandidáta ODS Václava Klause. V prvním kole získal v Poslanecké sněmovně nečekaných dvaadevadesát hlasů, ač poslanců ODS je jen padesát osm a žádný jiný poslanec dopředu nedeklaroval, že by Klause volil. Ve druhém kole ovšem obdržel v téže komoře už jen sedmdesát sedm hlasů. Naproti tomu kandidát KDU-ČSL Petr Pithart dostal v prvním kole v Poslanecké sněmovně pouhých dvacet hlasů, ač KDU-ČSL a Unie svobody společně s nezávislými, kteří ho chtěli podpořit, disponují třiceti jedním hlasem.

Z toho vyplývá, že určitě KDU-ČSL a možná i Unie svobody ostře zataktizovaly, když místo svého kandidáta zvolily Václava Klause, aby tak vyřadily ze hry kandidáta ČSSD Jaroslava Bureše. Ten také do druhého kola nepostoupil. Pověsti, že lidovci chtějí něco takového učinit, nesměle dementované, se ukázaly býti nejspíš pravdivými. Pro lidoveckého kandidáta Pitharta je určitě lepší se utkat v dalších kolech spíše s Klausem než s Burešem.

Taktizovali i poslanci a senátoři ČSSD. Bylo známo už dlouho před volbou, že vlivná část této strany si na Hradě nepřeje svého kandidáta Bureše, ale svého expředsedu Zemana, který se hodlá hlásit až do druhých voleb prezidenta, které se uskuteční, dopadnou-li první volby bez výsledku. Bureš získal v prvním kole jen třicet devět poslaneckých hlasů, ač poslanců ČSSD je sedmdesát. A devět hlasů senátorských, ač senátorů ČSSD je jedenáct. Pokud se situace bude vyvíjet podobným směrem, na Zemana beze sporu brzy dojde, protože se opravdu nepodaří nikoho zvolit. Nedisciplína sociálně demokratických zákonodárců je tedy na českou parlamentní praxi ohromující a je možno skoro s jistotou tvrdit, že by ve veřejné volbě k ní v takové míře nemohlo dojít.

K vedlejším zajímavostem volby určitě patří, že kandidát KSČM Kříženecký dostal v prvním kole v Poslanecké sněmovně o tři hlasy více, než je komunistických poslanců. V senátu naopak o jeden hlas méně, než je komunistů. Také to je možné přičíst taktice.

Jak se tedy zatím ukazuje, volba se vyvíjí očekávaným směrem a pokud nedojde k nějakému zásadnímu průlomu při jednání v poslaneckých a senátorských klubů,který je ovšem zatím velmi nepravděpodobný, nedojde ke zvolení prezidenta ani ve třetím kole.

Rozhodně k očekávaným patří i ten fakt, že politické strany přistupují k prezidentské volbě s tvrdým taktizováním a snaží se získat pro své kandidáty výhody. Ač se jejich politikové velmi zaklínají vznešenými slovy o postavení prezidenta a o tom, jak tato země by měla mít prezidenta ještě v první volbě, při vlastních volbách nastupuje sčítání každého hlasu a tvrdá taktika. Zejména postup některých poslanců ČSSD, KDU-ČSL a možná Unie svobody, jinak též zástupců současné vládní koalice, kteří nejspíš podporou kandidáta ODS vyšachovali kandidáta ČSSD Jaroslava Bureše z dalšího boje, je více než příznačný. Vznešená slova jsou jedna věc, tvrdá politika věc druhá.

Příznačné pro českou politickou scénu je bezesporu to, že se politické strany nebyly schopny před volbami alespoň rámcově dohodnout na nějakém kandidátovi, který by jim mohl získat reálnou podporu. Svědčí to o roztříštěnosti české politické scény. Trochu absurdně tedy vypadá celé scenérie prezidentské volby, která má punc slavnostního zasedání v parlamentně neobvyklých prostorách Pražského hradu.

Strany zde tak sehrávají slavnostně laděnou frašku, obdobu normálního všedního jednání ve svých domovských jednacích sálech. Stálo by možná za to tuto anomálii zrušit. Průzkum mínění zákonodárců a zjištění faktu, že zatím neustoupili ze svých stanovisek, je možné provést méně slavnostněji, než ve Španělském sále.

Pokud se tedy situace bude vyvíjet dosavadním směrem, nezbude nejspíš nakonec zákonodárcům než prezidenta zvolit přímou volbou. Tu sice podporuje většina českých občanů, avšak bude trapné, když bude ustanovena jen proto, že se prezidenta nepodaří zvolit dosud obvyklým způsobem. Bude to bohužel vypovídat něco o stavu české politiky a schopnosti politických stran konsensuálního jednání, pokud to situace vyžaduje. A situace, kdy za čtrnáct dní bude nejspíš prezidentské křeslo neobsazeno, to vyžaduje určitě.