Vokno, vopice, vosel. Odkud se vzalo v češtině takzvané protetické „v“?

„Máme písemné záznamy češtiny ze 14. století, v nichž už je protetické „v“ doloženo. Otázkou je, jestli neexistovalo ještě dříve, jen se nezapisovalo,“ uvedl expert.

Ten je zastáncem teorie, že je tento jev starší. „Velmi podobný úkaz můžeme najít i v dalších slovanských jazycích. Nejrozumnější interpretace je, že zde musí být nějaký společný předchůdce, než se jazyky od sebe historicky oddělily.“

Tento jev se zřejmě používal pro usnadnění výslovnosti počátečního písmena, takže našim předkům se lépe vyslovovalo „uokno“ či „vokno“, než „okno“.

Protetické „v“ je součástí spisovné lužické srbštiny, je přítomné v dialektech polštiny, je zdokumentováno v dialektech ukrajinštiny i ruštiny. Není ale ve slovenštině a v některých moravských dialektech.
Jan Chromý

Protetických hlásek je více, například v češtině máme tzv. ráz, souhlásku použitou před samohláskami na začátku slova. „Když řekneme okno, tak nezačínáme písmenem o, ale rázem, kdy se zavřou hlasivky. Tento tvrdý výdechový začátek stojí v protikladu k měkkému, jako třeba uokno, která asi pomáhalo vyslovit slova začínající na o.“

Užívání protetického „v“ dosáhlo vrcholu přibližně v 16. století. „Pak začalo z textů ustupovat, nejspíše už tehdy bylo hodnoceno negativně.“

To, jestli se nějaký jazykový jev v jazyce zabydlí, souvisí s tím, jak je výrazný a jak ho lidé používají... Když máme více možností, jak věc vyjádřit, můžeme říci okno, nebo vokno, můžeme stylově každou z těchto variant vyhraňovat.
Jan Chromý

Mizení jazykových jevů může souviset například s takzvanou ikonizací. „To je proces, kdy nějaká sociální skupina používá nějaký jev a je vnímána majoritní společností negativně. Pak tento jev dostává stereotypní charakteristiky této skupiny.“

„Zdá se, že protetické „v“ ustupuje, i ve velmi neformálním hovoru ho lidé užívají méně než dříve. To může znamenat, že tento jeho výskyt do budoucna bude velmi omezen a možná se lexikalizuje na některá expresivní slova. Je otázka, jestli se postoje k tomuto jevu nezmění, ale to se špatně odhaduje,“ shrnul Jan Chromý.