Vládní hospodářský program má blízko k populismu

Nastává nový věk podnikatelů, kteří konečně dostanou šanci ukázat všem, co dovedou.

Tak nějak představovala největší politická strana ODS své úmysly v předvolební kampani a ve všech sporech o vládní program. Nutno dodat, že se toho drží i ve vládním programovém prohlášení, které vyjednala s lidovci a zelenými. Právě pomoc menším podnikatelům zabírá v programu nejvíc místa.

Začíná to rovnou daní z příjmu, která už nebude trestat ty, kteří dokáží hodně vydělat. Opět se sníží sociální a zdravotní pojistné tak, aby živnostníci platili jen třetinu toho, co zaměstnanci - nakonec jsou vystaveni větším rizikům. Úplně se zruší odpisy a podnikatelé budou moci zahrnout své investice okamžitě do nákladů. Budoucnost už přestane podnikatelům hrozit nutností zakoupit registrační pokladny, anebo platit zaměstnancům prvních patnáct dnů nemocenské. Pro chudé živnostníky se úplně zruší minimální daň, která je nutila platit ročně asi deset tisíc korun, a dokonce se mluví o daňových prázdninách pro každého.

Prozkoumají se zákony, které podnikání zbytečně zatěžují, a také státní úřady nebudou podnikatele žádat o údaje, které si mohou obstarat v dokumentaci jiných úřadů.

Dalo by se pokračovat, ale není třeba, protože už ze zmíněného výčtu je snad zřejmé, že se podnikání bude dařit dobře.

Jenže ve skutečnosti může jít také o velkou iluzi, která dobře vypadá, přitom nic užitečného nepřinese.

Všechna velká slova a velkolepé plány totiž splasknou při jednoduché otázce: co přinesou všechny změny české ekonomice? Nastartují snad nový růst? Ani ministr průmyslu Martin Říman s něčím takovým nepočítá. Proč by tedy měl stát poskytovat výhody skupině obyvatel? Zřejmě jen z toho důvodu, aby vládní strany uspokojily své voliče.

Na vládní hospodářský program to je tedy málo. Ovšem kritika by se dala ještě prohloubit. Ve všech evropských zemích produkují v přepočtu na zaměstnance nejvíc velké firmy. A čím je podnik menší, tím je méně efektivní. V některých zemích jsou rozdíly mezi produktivitou velkých a malých strmé - může jít v průměru až o pětinásobek, například v Polsku, Maďarsku a Irsku. Naopak existují země, kde rozdíly tak velké nejsou a například ve Velké Británii, Německu a Dánsku jsou velké firmy jen o polovinu výkonnější, než ty nejmenší.

Proč tedy vláda chce v první řadě podporovat nejméně výkonný sektor ekonomiky? Z takového pohledu je vládní program špatný a bylo by nejlepší, kdyby se ho vůbec nepokoušela uskutečnit. Ovšem žádná radikální kritika obvykle nemá úplně pravdu. Tak je tomu i v případě kritiky příliš málo promyšleného vládního programu.

Pokud se program očistí od ryzího populismu, jako je snížení už tak nízkého pojistného, zrušení minimální daně a daňových prázdnin, potom je možné v programu najít rozumné nápady. Především jde o boj s byrokracií. Pokud by se například vyškrtaly zbytečné paragrafy ve všech podnikatelských zákonech, bylo by to významné zlepšení pro všechny podniky, nikoli jen pro ty nejmenší. A pokud by stačilo, aby malí podnikatelé museli jednat pouze s živnostenským a finančním úřadem, znamenalo by to významnou úsporu pro celou ekonomiku. Je to dlouhodobá a úmorná práce a pokud ministr Říman slibuje, že se do ní pustí, otevírá si tím cestu, jak se zapsat do dějin. Úsilí o podporu malých podnikatelů může přinést ještě jeden pozitivní výsledek. Pokud jde o malé podnikatele, má Česko v Evropě specifické místo. Jako většina zemí východního a jižního křídla jich má víc než průměr - zajišťují třetinu pracovních míst. Nejde přitom o zemědělce, jak je zvykem v ostatních zemích Jihu či Východu, ale o průmyslové výrobce. Ani rozdíl mezi produktivitou malých a velkých firem není tak strmý, jako například v Polsku a Maďarsku - kolosy produkují na zaměstnance dvojnásobek toho, co trpaslíci.

Třeba stojí za to, takovou zvláštnost zachovat: vždyť přiblížit se strukturou hospodářství zemí na severu a západu Evropy by mělo být cílem i tuzemského hospodářství.

Bude to pochopitelně dlouhá cesta. Ale když se teď rozšíří malým firmám jejich šance, může se jejich vývoj urychlit. A pokud půjde správným směrem, v běžném konkurenčním prostředí začnou růst a jejich počet se bude zmenšovat. Nakonec jich bude méně než dnes a budou stejně dobré jako ve Velké Británii.

Plán zaměřit se na malé firmy tedy nevede předem do slepé uličky. Bude však záviset na tom, jestli jim vláda opravdu bude chtít zlepšit prostředí, anebo si jejich vlastníky jen koupit plněním populistických slibů. O tom se bude rozhodovat v nejbližších měsících.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .