Vladimír Zpeklaštěstí

Z ruských raně středověkých mocnářů se hezkou přezdívkou pyšní třeba Vladimír Krásné Sluníčko, při němž v 10. století byla Rus pokřtěna. Než byl blahořečen coby světec, slul kníže velkým milovníkem žen - míval dle dobových kronik až 800 souložnic - a rád přinášel lidské oběti na březích Dněpru. Cár Ivan IV. byl přezdíván Hrozný z mnoha pádných důvodů včetně vraždy svého syna a dědice trůnu, která v 16. století přivodila dynastickou krizi.

Nynější kremelský Vladimír zatím přezdívku nemá, ačkoli si ji nepochybně zaslouží. Nedotahuje, aspoň nyní, ani na svatého ani na hrozného. I když v nedávné internetové tiskovce oznámil čtenářům, že si přesně pamatuje, kdy se naposledy oddával sexu, lze oprávněně pochybovat, že by se mohl stát druhým Vladimírem Krásné Sluníčko. Narozdíl od svých slavných jmenovců není posedlý touhou nabodávat své odpůrce na kůl nebo pít jejich krev. Prezident Putin dává přednost metodám v Rusku obvyklejším - třeba vyhnanství na Sibiř.

Vladimír Putin je nepochybně jedním z největších klikařů dnešního světa - proto si plně zaslouží přídomek Zpeklaštěstí. Příběh jeho vzestupu - dětstvím stráveným ve vyhládlém Petrohradě počínaje a předsednictvím na summitu G8, jenž se nedávno konal v čerstvě renovovaném Konstantinovském paláci konče - nutně předpokládá notnou dávku štěstí. To samozřejmě neznamená, že Putin vlastní snahou nepřispěl ke svému vydařenému osudu. Je to nepochybně výrazný, nezbrklý, talentovaný politik.

Třeba takový Ronald Reagan byl také bohem obdařeným politikem. Za svůj úspěch zčásti vděčil strmému pádu ceny ropy v roce 1986, jenž donutil Michaila Gorbačova začít reformování státního systému v Rusku. Gorbačovovy reformy vedly ve výsledku k rozpadu Sovětského svazu a ke konci Studené války. Vladimír Putin má nárok na přídomek Zpeklaštěstí, protože se mu povedlo stát prezidentem v období mimořádně vysokých cen ropy. Pravě cena této suroviny je hybnou silou ruského makroekonomického zázraku. Všehovšudy před osmi lety v srpnu roku 1998 se zhroutil ruský rubl a země byla vynucena vyhlásit bankrot v důsledku neschopnosti obsluhovat svůj zahraniční dluh. Na vině byl střemhlavý pád ceny ropy, jež se v nejnižším bodě obchodovala po 15 dolarech za barel, zatímco celé předchozí desetiletí se za barel dalo utržit v průměru 25 dolarů. V tomto smyslu ani Gorbačov ani Jelcin žádná štístka nebyli. V roce 1998 zisk Ruska z prodeje ropy činil méně než 40 miliard dolarů. O dva roky později, když se Putin usadil v Kremlu, cena ropy již činila 28 dolarů za barel, což vyneslo Rusku zhruba 75 miliard dolarů. V těchto dnech ceny ropy kolísají kolem značky 70 dolarů a není vyloučeno, že ruské příjmy z vývozu této suroviny překročí 200 miliard dolarů.

Od Putinova nástupu v roce 2000 se zdvojnásobily také ceny zemního plynu. Tehdy celý zlatý a měnový fond Ruska nedosahoval 30 miliard dolarů. Dnes do tohoto fondu Rusko nasyslovalo 250 miliard dolarů a dalších 100 miliard se nakupí ke konci roku ve stabilizačním fondu. Vladimír Putin má prostě z pekla štěstí.

Avšak Putinovo klikařství se neomezuje pouze na ropnou konjunkturu. Vpředvečer summitu G8 při pokusu o teroristický akt, který mohl pokazit celý sváteček, byl zabit největší zemský škůdce a nepřítel lidu číslo jedna - Šamil Basajev. Podrobnosti operace jsou dodnes v režimu přísného utajení. Nelze však vyloučit, že tato neuvěřitelná shoda náhod byla prostě povedenou léčkou a záměrnou inscenací. Náhody totiž v těchto končinách jsou velmi zřídkavé a prezidentovy styky s bývalými kolegy z FSB jsou víc než zdvořilostní. Každopádně operace přidala jasu do aureoly Putina jakožto bojovníka s mezinárodním terorismem.

Štěstěna neopustila Putina ani ve dnech nedávné blízkovýchodní krize. Ta natolik zaměstnala účastníky Velké Osmičky, že mluvit o jakýchsi vadách ruské demokracie by za těchto okolností bylo čirou nejapností. Dá se předpokládat, že se celé společnosti ulevilo u vědomí toho, že už nemusí plísnit přítele Vladimíra za drobné sklony k autoritářství. Ve výsledku blízkovýchodní krize zajistila Putinovi mnohem větší angažmá, než kdyby hlavním tématem summitu byl, jak se původně předpokládalo, iránský jaderný program. Zatímco v libanonské otázce Putinova pozice je značně totožná s evropskou, v iránské otázce mezi Ruskem a zbytkem civilizovaného světa zejí příkopy.

Být mocným a k tomu ještě mít z pekla štěstí, co si ještě člověk může přát? Snad jenom pohádkové bohatství nebo 800 milenek. Pokud v roce 2008 Vladimír Putin ustoupí své křeslo jinému, tak jak byl slíbil, bude mít dost času na všechno. Bude mu totiž teprve 56 let. Jenže zatím je po čertech málo těch, kdo se chce vsadit na jeho odchod.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .