Vladimír Putin opět vyhrál volby, jinak to opravdu nešlo

15. březen 2004

Nevyhnutelné vítězství - tak bychom zřejmě mohli nejlépe hodnotit výsledky ruských prezidentských voleb, v nichž zcela bez problémů zvítězil Vladimir Putin. Zejména z jeho hlediska jsou výsledky ještě optimističtější, než se původně očekávalo. Téměř pětašedesátiprocentní volební účast lámala i ty nejodvážnější předpoklady a Vladimir Vladimirovič tak měl na tiskové konferenci dost důvodů k velmi sebevědomým komentářům.

Máme-li hodnotit výsledky tohoto plebiscitu, který potvrdil spokojenost většiny ruských voličů s bývalým důstojníkem KGB v čele největší země světa, nabízí se několik možností:

1. Putin je pravý muž, který přišel v pravou chvíli. Ruská společnost má ještě stále v paměti časy staré o něco více než dvě desetiletí - tehdy během tří let jeden za druhým zemřeli tři generální tajemníci ÚV KSSS - Brežněv, Andropov a Černěnko. Vystřídal je tehdy čtyřiapadesátiletý mladík Michail Gorbačov, který si pro unavenou a stagnující sovětskou společnost vymyslel glasnosť a perestrojku. Obé vedlo během pár let k rozpadu sovětského komunistického impéria, který postkomunistické společnosti přivodil dosud nepřekonané trauma. Gerontokratické časy někdejších politbyrových sovětských sedmdesátníků a osmdesátníků připomněl v čele nového ruského státu Boris Jelcin - ne snad věkem, rozhodně však stále se prohlubující stařeckou bezradností nad tím, co si s transformujícím se Ruskem počít. Jakkoli se ale nakonec dá předpokládat, že Jelcin měl pro svou strategii ruského prezidentského nástupnictví velmi osobní a sobecké důvody, vyjádřitelné floskulí "beztrestnost po odchodu na odpočinek", byla jeho volba patrně nejlepší možná. Přísně vzato - byla to právě Jelcinova volba, a tu národ od té doby respektuje.

2. Putin má štěstí i v ekonomickém ohledu. Ceny ropy významně vylepšují ruský státní rozpočet, který tak dokázal alespoň zčásti smazat věčné dluhy v nevyplácení mezd státním zaměstnancům - tedy učitelům, zdravotníkům, dopravákům a podobně. Ruská ekonomika za jeho vlády budí dojem že okřála víc, než je pravdou. Těsně před volbami prezident a jeho tým také razili tezi, že současný hospodářský růst by se měl do roku 2010 zdvojnásobit. Na to, zda je to projekt proveditelný, se už nikdo neptal. Výjimkou je snad bývalý ruský premiér Michail Kasjanov. Možná i proto už v tuto chvíli premiérem není.

3. Putin je mladý a dynamický. Po zkušenostech, které jsme již zmiňovali, to mnoha voličům stačí samo o sobě. Je to aktivní sportovec, pěstující judo a zápas sambo, lyžování i další disciplíny. Je to muž téměř asketický, což v kraji není zvykem. Právě proto jsou podobné vlastnosti hodny obdivu - u politika vlastně také samy o sobě.

4. Putin buduje nový stát, o němž sám říká, že se v něm budou prohlubovat demokratické principy. Není jasné, co tím má na mysli, ale na druhé straně to taky není důležité. Političku opravdu demokratickou - Irinu Chakamadovou - volila tuto neděli necelá 4 procenta Rusů, což koneckonců vyjadřuje skutečnou poptávku po praktickém uspořádání moderní ruské společnosti. Možná to za zdůraznění nestojí, ale čtyři procenta je jedna pětadvacetina populace.

5. Putin je ze Západu v posledních měsících a týdnech stále hlasitěji kárán za příliš autoritativní styl vládnutí, ale na druhé straně je jako špičkový světový politik všeobecně respektován. Svému národu to umí patřičně zdůraznit. Ruští občané mu tvrdou ruku nejen rádi odpustí, ale dokonce sami doporučí s poukazem na to, že tomuto národu se jinak vládnout nedá. Dosavadní dějiny Ruska to potvrzují.

6. V zemi vznikl tzv. Výbor 2008, který se pokouší předjímat, jak to bude v příštích ruských prezidentských volbách. Vladimir Putin neustále opakuje, že ústavu měnit nehodlá a tudíž se o prezidentský úřad nebude moci ucházet. Konec putinismu za pouhé další čtyři roky je ovšem nesmysl. Nezbývá nám proto nic jiného než čekat, jak téměř jisté setrvání současného ruského prezidenta u moci po další dlouhá léta kremelští političtí technologové zařídí.

autor: ldo
Spustit audio