Vláda se nemusí bát nejbližší budoucnosti

Premiér Mirek Topolánek se svými ministry vysvětluje zásady i detaily rozpočtové reformy, brání se kritice a mezi ekonomy se rozebíhá vážná odborná diskuse.

Přesto je nápadné, jak jsou ministři i jejich nejbližší spolupracovníci při hovorech o reformě nervózní a na běžné otázky občas odpovídají ostrým výpadem. Důvod je zřejmý. Premiér už několikrát vysvětloval, že reformní balíček musí sněmovna schválit do začátku září, aby se už podle nových pravidel stihl schválit rozpočet na rok 2008. Pokud se to nepodaří, podá vláda demisi. Politici tedy dobře vědí, že osud rozpočtových změn je také jejich osudem a proto nedokážou brát s klidným pokrčením ramen, když hrozí, že příjmy z podnikových daní letos poklesnou o deset miliard.

Obávají se, že každý detail poměrně složité reformy může opozice proti vládě využít a vyhnat ji ze Strakovy akademie.

Ovšem ministři by si měli uvědomit, že důvod k nervozitě dnes neexistuje. Zcela podstatné je přitom zjištění, že k současné vládě neexistuje alternativa. Proč by například sociální demokraté vládu svrhávali, když neznají cestu, jak sestavit vládu vlastní. A jak už jsme viděli, obě menší vládní strany chtějí v koalici zůstat za každou cenu.

Navíc není zvláštní důvod, proč být nervózní kvůli rozpočtu. Pravda, vláda má jistou podporu pouze stovky poslanců, ale s tím do toho koaliční strany přece šly. A Topolánek ani nemusí příliš zdůrazňovat, že neúspěch rozpočtu na příští rok by vládě zlomil vaz. To se přece rozumí samo sebou.

Sociální demokraté sice občas prohlásí něco o tom, že nejpozději za rok budou nové volby, rozhodující část strany si to však nemyslí. A teď dokonce se zdá, že ani rozpočtovou reformu a samotný rozpočet nebude ČSSD blokovat za každou cenu. Bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka se už dal slyšet, že reforma, která obnoví rozpočtovou kázeň, je užitečná. Pokud v ní vládní strany učiní několik změn, není prý vyloučeno, že opozice vládu podpoří.

Těžko předpokládat, že vláda bude chtít rezignovat na snížení daně z podniků, přistoupit na udržení dětských přídavků v současné výši, případně odstoupit od zavedení poplatků u lékaře, když se přece k nim tak bolestně rozhodovala. Není také třeba si myslet, že ČSSD chce vládě pomoci a že ji při první dobré příležitosti nepodrazí nohy. V každém případě se tu ale otevírá prostor k jednání, kde se toho dá hodně dosáhnout.

Tím se tedy vrací otázka, čeho se vlastně vláda bojí. Je pravda, že má hodně nepřátel. Nejde jen sociální demokraty a komunisty. Premiér se nemá rád s prezidentem, zároveň proti vládě existuje významná opozice uvnitř ODS i Strany zelených. Komplikovaná je situace s předsedou lidovců Jiřím Čunkem. Ten by měl podle všech demokratických pravidel odstoupit a do funkce se vrátit, až policie odloží vyšetřovací spis, který má osvětlit podezření Čunka z korupce. Hlavně moravští lidovci však nechtějí nic takového připustit, a tak Topolánek s výměnou váhá. Právě proto, že nechce poškodit reformu, na které záleží jeho politický osud.

Ministrům, kteří jsou ve funkcích teprve krátce, pochopitelně chybí jistota - tady je snad jedinou výjimkou šéf vnitra Ivan Langer. Naopak ve svých resortech očividně plavou již zmíněný ministr pro místní rozvoj Čunek a jeho kolegyně ze školství Dana Kuchtová. Důsledkem je, že se všichni uzavírají do Strakovy akademie jako do obležené pevnosti a mění své spolupracovníky mnohem rychlejším tempem, než je vlastně třeba. Chtějí mít kolem sebe hradbu vlastních lidí.

Ilustrací nepřirozeného stavu je fakt, že vláda nevede s opozicí ani neoficiální rozhovory o rozpočtové reformě. Tím samozřejmě sociálním demokratům nahrává. Mohou si najednou dovolit být vstřícní, podávat s úsměvem ruku ke spolupráci - zkrátka vypadat mnohem víc sympaticky než věčně zamračený Topolánek.

Veřejnost pak není s mírně paranoickou vládou spokojena. Když ministři včas neprojednali rozpočtovou reformu s významnými společenskými skupinami, spolehlivě naštvali prakticky každého. Zlobí se města a obce, kterým hrozí v roce 2010 v příjmech výpadek sedm miliard. Zlobí se střední třída, která daňovou reformou ročně přijde o pár tisíc korun. Spokojení nejsou ani živnostníci, kterým vláda namísto snížení pojistného zpřísnila a zpomalila režim odpisů. Startovním výstřelem reformy zdravotnictví se staly poplatky u lékaře, což vyděsilo zvláště důchodce.

Možná by šlo ještě všechna nedorozumění upravit, to by ale musela vláda lépe komunikovat.

Prvních sto dnů vlády proběhlo ještě v relativním klidu, vážné zkoušky nastanou v červnu, kdy se začnou projednávat rozpočtové reformy a kdy by se měly dokončit rozhovory o čerpání evropských dotací. Finále bude při definitivním schvalování rozpočtu na podzim. Bude tedy ještě hůř.

Ale tím, že byla navržena rozpočtová reforma, získali ministři čas, aby se uklidnili, obrátili se k veřejnosti a znovu, aspoň částečně získali její důvěru. Budou ji ještě potřebovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .