Vláda prosadí rozpočet

Samozřejmě za předpokladu, že projdou návrhy podané v rámci tzv. porcování medvěda. Tedy rozdělování peněz na jednotlivé projekty, které nebyly v původní rozpočtové verzi obsaženy a které do ní byly dodány v rámci druhého čtení. Týká se to například výstavby či opravy škol, hasičských zbrojnic, nejrůznějších hřišť a tak podobně. Vzhledem k tomu, že nasměrování příslušných milionů na zmiňované akce doporučuje rozpočtový výbor, je téměř jisté, že tyto pozměňovací návrhy budou schváleny. I někteří opoziční poslanci pak ve svých volebních obvodech sklidí pochvalu a získají nějaký ten kladný bod u voličů.

Bylo by tudíž pro ně tristní, kdyby jim takovýto příznivý výhled do budoucna zkazilo zamítnutí rozpočtu jako celku. A protože pro přijetí zákona o státním rozpočtu je potřeba nadpoloviční většina hlasujících, mohou v případě potřeby někteří zákonodárci při závěrečném hlasování z nejrůznějších důvodů chybět. Samozřejmě nemusí, pokud budou mít jistotu, že vládní tábor bude natolik početný, aby rozpočet podpořil. A zatím vše nasvědčuje tomu, že nouzová varianta v podobě pomocné ruky z opozičních lavic nebude potřeba. Znamená to, že se žádné drama nedá očekávat. Také kvůli tomu, že by do rozpočtové kapitoly školství měla dorazit miliarda navíc. To by mělo uspokojit jak přeběhlíky Melčáka s Pohankou, tak i poslankyni strany zelených Zubovou. Všichni tři totiž tvrdili, že by měli se zvednutím ruky pro rozpočet problém, pokud by se nezvýšila suma peněz nasměrovaná právě do školství. Nyní jsou prý spokojeni a mohou pro návrh hlasovat. Nejasná tak zatím zůstává pozice další poslankyně z řad zelených Jakubkové. Ta by uvítala čtyři sta milionů na tramvaje a trolejbusy. Člověk nemusí být vybaven zrovna bujnou fantazií, aby si dokázal představit, že v případě nutnosti by se tyto peníze v rozpočtu našly. I bez Jakubkové by však pro rozpočet mělo hlasovat sto jedna zákonodárců, takže návrh by měl být přijat bez ohledu na to, jak s jejím požadavkem vláda naloží.

Když už jsem se zmínil o sumách zajišťujících zvednutí ruky pro rozpočet, pak je dobré je zasadit do souvislostí. Rozpočtové výdaje by příští rok měly přesáhnout hranici jednoho bilionu korun. Což znamená, že miliarda je jednou tisícinou, nebo chcete-li jedním promile. Čtyři sta milionů je pak ještě méně. Vládu by tak vstřícnost v obou případech nepřišla příliš draho. Ostatně na tzv. porcování medvěda byla vyčleněna suma přesahující dvě miliardy. Zjednodušeně řečeno. Byť se kolem schvalování rozpočtu na příští rok opakovaně vytváří dramatická atmosféra, ve skutečnosti nejde o napínavou podívanou s otevřeným koncem. Vláda má dostatečný manévrovací prostor k tomu, aby si dopředu v zákulisí zajistila potřebnou podporu a zbytečně neriskovala, že jí rozpočet neprojde.

Není proto divu, že se to až s jednou jedinou výjimkou dosud nestalo, byť u moci byly někdy kabinety, které se nemohly opřít o sněmovní většinu. Rozdíl byl pak často pouze v tom, jak vysoká byla cena, kterou vláda za prosazení rozpočtu musela zaplatit. Vzhledem k tomu, že politici přistupují k hospodaření státu spíše z takovéhoto pragmatického hlediska, nelze se divit tomu, že rozpočty jsou dlouhodobě deficitní a že neexistuje dobrá vůle schodky radikálně snižovat. Přitom celá řada ekonomických odborníků tvrdí, že by to nebyl neřešitelný problém. Chod státu by se podle nich nijak dramaticky nezhroutil, kdyby například deficit na příští rok klesnul výrazně pod padesát miliard korun. Politici však vydávají za úspěch, že se podle vládního návrhu bude pohybovat kolem jednasedmdesáti miliard.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .