Vláda nevláda

Když se vrátíme o pár dnů nazpět, vzpomeneme si, že ihned po pádu vlády bylo ve hře mnohem víc možností, než právě tato jediná, letní vláda. Především se mluvilo o časové dimenzi. Vláda, která by byla pověřena vést zemi do termínu regulérních voleb na jaře 2010, by byla mnohem smysluplnější. Nebyla by totiž jen vládou úřednickou, nýbrž v pravém slova smyslu expertní. Měla by navíc skutečnou, ne jen formální odpovědnost. Musela by sestavit a obhájit rozpočet na příští rok. Musela by se aktivně postavit k řadě výzev na mezinárodní scéně. Přinejmenším k očekávanému podzimnímu opakování referenda o Lisabonské smlouvě v Irsku - a také samozřejmě k ratifikaci této smlouvy v našem Senátu. Taková vláda by určovala priority pro čerpání evropských prostředků na příští období, tedy rozhodovala by o strategickém rozvoji určitých segmentů, např. zemědělství či životního prostředí. Taková vláda by se samozřejmě nevyhnula ani povinnosti pokračovat v procesu privatizace polostátních kolosů typu ČEZ, České pošty či letiště. Taková vláda by také byla garancí důstojného ukončení českého předsednictví Evropské unie. Byla by na rok, což není zas tak krátké období, regulérním partnerem pro evropské politické struktury.

Vláda, která je tu stavěna na tři nebo čtyři měsíce, nedokáže nic z toho. Nebude jednat o privatizaci, protože se bude bát odpovědnosti za rozehranou partii, co které pak vstoupí někdo jiný s jinými prioritami a zájmy. Bude jen formálním sborem kašpárků, kteří budou větrat ministerské pracovny, docházet na reprezentační večírky a pobírat mzdu. Mezinárodní politické prostředí si prostě vymaže na ten čas Českou republiku ze svého adresáře a počká si, až bude s kým možno zodpovědně a perspektivně jednat. Zavládne politické bezčasí vyplněné permanentním předvolebním bojem. A to všechno v době zuřící ekonomické recese, kdy každé zaváhání znamená miliardové ztráty.

Můžeme si to vůbec dovolit? Jsem přesvědčen, že nikoli. Proč vlastně politikové chtějí předčasné volby tak brzy, že tím riskují vládu s tak nicotným mandátem? Socialisté jsou nejspíše přesvědčeni, že v brzkých volbách zúročí všeobecnou nespokojenost s dosavadní koaliční vládou, která se podepsala na podzimních volbách do krajů a Senátu. Za oněch pár měsíců by Paroubkova strana jistě dokázala prodat každý Topolánkův neúspěch a přešlap a vytvořit si předpolí ke konečnému triumfu.

Podobně ovšem uvažují i v ústředí ODS. Chtějí brzké volby proto, aby ani na okamžik nepřipustili, že by dočasná vláda mohla vykonat cokoli pozitivního, co by zastínilo dosavadní, byť i jen domnělá aktiva Topolánkova týmu. ODS je nejspíš přesvědčena, že předčasné volby pojedná jako mobilizaci proti komunistům. První signály to potvrzují. Předvolební rétorika modrých se ponese nepochybně v duchu černých scénářů o budoucí spolupráci sociálních demokratů a KSČM. Nahrává tomu i letošní dvacáté výročí listopadu 1989. Ten, kdo si přisvojí nejvíc zásluh na tehdejších událostech, bude nepochybně právě ODS: sama sebe bude vydávat za hráz proti návratu komunismu, bude voliče strašit fantazírováním o příštích Bytízech a šibenicích. ODS tím ale jen těžko zakryje, že vedle takto postavené, ryze ideologicky vyhlížející propagandy nemá, co nabídnout. Vše důležité ze svého programu, zejména ekonomickou reformu a mezinárodní emancipační úsilí, již dříve odložila. Z její prapodstaty zbyl jen zoufalý strach o koryta. Dnešní ODS tak nejvíc ze všeho připomíná politbyro v době Jakeše a Bilaka. Veškerá kreativita je tatam, zůstala jen úporná touha po setrvání u moci. Předčasné volby na podzim tak možná poslouží jednotlivcům či politickým stranám, zemi samotnou ale na celý ten čas zastaví - a rozpohybovat ji pak bude mnohem nákladnější, než se dnes zdá, a to jak z hlediska materiálního, tak morálního.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .