Vize evropské měny má smysl i pro spotřebitele

Interiér dělá dojem velmi kvalitního zpracování: takhle by to klidně mohlo vypadat i ve voze o dvě třídy vyšší kategorie.

A právě zařazení do kategorie je podle německého tisku u škody superb docela těžké. I pokud jde o vnitřní prostor, snese prý superb srovnání s kategorií o dvě třídy vyšší: a co teprve chytrý a praktický vynález dvojího otvírání kufru. Nehledě na to, jakou spoustu vybavení má tahle škodovka už v základní výbavě: sedm airbagů, klimatizaci, samozřejmě EPS, centrální zamykání a elektrické otevírání oken.

A co tedy německý odborný tisk vlastně u superbu mate? Je to cena: V základní výbavě s nejlevnějším benzínovým motorem 1,4 totiž tohle auto pořídíte v Německu už za 22 990 euro. Nejlevnější diesel - s filtrem na pevné částice- stojí jen o tisícovku víc. Cenově se tak nový superb ze škodovky řadí na německém trhu mezi automobily nižší střední kategorie.

To se o jeho postavení na českém trhu nejspíš říct nedá. Tady totiž za nejlevnější verzi superbu musíte zaplatit bez stokoruny 600 000, což je v přepočtu na eura při současném kurzu o 2 000 euro víc než v Německu. Kdyby tedy čeští zákazníci počítali, museli by dojít k závěru, že se jim vyplatí objednat si nový super za západními hranicemi. Jak ovšem vyplývá z bilance předběžného zájmu o nový model v Hospodářských novinách, kdo už si tady kupuje super, toho cena zřejmě moc nezajímá. O nejlevnější verzi superbu podle dealerů není v Česku velký zájem. Většina zákazníků chce diesela. I ten by ovšem stál v Německu mnohem méně než v Česku.

I spotřebitelé, kteří si superba běžně nekupují, se ale dneska mohou v českých obchodech snadno přesvědčit, kolik je zboží vzhledem k rostoucímu kurzu koruny vůči euru vlastně stojí. V řadě řetězců je například oblečení často opatřeno visačkou s trojí cenou: v eurech pro Německo a pro Rakousko, a v korunách pro Česko. Cena v eurech pro Německo je nižší než pro Rakousko kvůli menší spotřební dani. Kdybyste si ale přepočítali cenu v korunách na eura, divili byste se: spolehlivě totiž cenovou tabulku vede.

Když v 90. letech politici a ekonomové v Evropské unii přišli s projektem společné evropské měny, zdůrazňovali, že to zdaleka není jen nástroj, který má pobídnout export a usnadnit existenci podnikům. Je to také v neposlední řadě instrument, který dá spotřebitelům poměrně jednoduchou možnost srovnávat v unii ceny. Jejich politici je už nebudou moci balamutit ohledně životní úrovně u nich a u sousedů: stačí pohled na cenovky.

V podstatě jediná výhoda silné koruny, která ovšem sílí - a na tom se ekonomové shodují- spíš kvůli spekulantům než kvůli tak vynikajícím výkonům zdejšího hospodářství- je kromě nákupů superbů nebo džíns v Německu hlavně levnější zahraniční dovolená. Takže si ji v nadcházejících týdnech užijme: odvrácená tvář téhle letní idyly totiž už zdaleka tak příjemná není. Kvůli sílící koruně nemůže ČNB použít klasický nástroj pro boj s inflací, kterým je zvyšování úrokových sazeb. S inflační spirálou tedy budeme muset žít dál. Kvůli sílící koruně se firmám, závislým na exportu, snižuje zisk, což povede dříve nebo později k racionalizaci a propouštění.

Slováci tenhle problém nemají, protože jejich měna je už fixována na euro, takže se pro spekulace nehodí. V Česku, kde se politici vyhýbají o perspektivě zavedení eura i jen zmínit, ale může kurz koruny k euru časem zpevnit údajně až na 21 korun. Kolik podniků by to přežilo v tak silně proexportně orientované zemi jako je Česko, je ovšem otázka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .