Vítkovice - státe, postarej se!

Pomůžeme jim několika miliardami. Ty je postaví na nohy. Lidé nepřijdou o práci a už tak složitá sociální situace na severní Moravě se dále nezkomplikuje. Vedení firmy ostatně slíbilo zbavit se různých aktivit, které přímo nesouvisí s ocelářským průmyslem.

A i když bude muset propustit pár stovek zaměstnanců, bude to přece jenom menší zlo, než kdyby podnik skončil v konkurzu. Navíc je to pohodlnější, než riskovat krach průmyslového kolosu. Dodává další argumenty vláda.

Takovéto uvažování ministrů stojí daňové poplatníky miliardy korun a jak dokazují zkušenosti, jedná se o velice nejisté investice. Například za posledních osm měsíců by mělo jít už o třetí finanční injekci ze státního rozpočtu pro Vítkovice. Předchozí dvě byly de facto promrhány a firma se na nohy nepostavila.

Jak by také mohla, když součástí kolosu jsou dosud různé ztrátové aktivity, které nemají s vlastní produkcí firmy vůbec nic společného. Ať už jde jen namátkou o sportovní halu, různé dopravní společnosti nebo o zkušebny a laboratoře. Podle odhadu ekonomů tato společnost vyplácí mzdy zhruba třetině osob, které vůbec nepotřebuje.

Proč by to nedělala, když se nemusí chovat ekonomicky. Pokud se dostane do potíží, vždycky se najde štědrá ruka státu, která jí pomůže. Tím spíš, že na severní Moravě se o přízeň voličů pravidelně ucházejí čeští premiéři. Ať už to byl Václav Klaus nebo Miloš Zeman. O tom, že tato líbivá politika je často cestou do pekel, svědčí příklady jiných kolosů, kde stát promrhal desítky miliard korun a na nohy je stejně nepostavil.

Místo, aby finanční prostředky využil k podporování středních a malých podnikatelů, k účelné rekvalifikaci lidí nebo k vybudování potřebné infrastruktury, utopil je v agónii se zmítajících podnicích. Ty dříve nebo později stejně skončily v konkurzním řízení. Přitom pro mnohé z nich neznamenalo definitivní konec. Ba právě naopak. Šlo o impuls, který očištěné firmy poslal ode dna k prosperitě.

Proto poslední gesto Zemanova kabinetu může sice znít zaměstnancům Vítkovic jako rajská hudba. Vzhledem ke stavu v jakém se podnik nachází, však může velice brzy doznít a po euforii může následovat tvrdé vystřízlivění. Pokud chce totiž firma přežít, bude se stejně muset zbavit všech neperspektivních částí a také přebytečných zaměstnanců.

K tomu však management podporovaný štědrou rukou státu většinou nachází menší odvahu, než vedení soukromého podniku, které si falešnou solidaritu nemůže dovolit. Proto by Vítkovicím, ale i sociální situaci na severní Moravě, více prospělo, kdyby tento podnik prošel rychlým konkurzním řízením a kdyby miliardy korun do něj nalévaných byly využity účelněji.

Tím spíš, že stejným způsobem jako Vítkovice natahuje ruku pro peníze ze státního rozpočtu další ocelářský gigant Nová huť. Není asi náhodou, že v obou firmách má výrazný majetkový podíl stát. Nejenom na těchto podnicích dokazuje, že je velice špatný hospodář. Jinak by obě společnosti nemohl nechat dojít do tak tragického stavu, v jakém jsou.

A protože se svého vlivu zatím nedokázal zbavit a ani veřejné mínění ho k tomu nenutí, bude dál sanovat podivné hospodaření v takovýchto firmách z kapes všech daňových poplatníků. Zatím si to může dovolit. Jednak to lidem nijak výrazně nevadí a prakticky se o to nezajímají. Jednak má vláda zatím kde brát.

Třeba z výnosů z prodeje svých majetkových podílů v prosperujících firmách. Takže peníze koncernu Volkswagen za boleslavskou Škodovku budou s největší pravděpodobností investovány, nebo přesněji řečeno utopeny, v podnicích typu Vítkovic. No a až tyto zdroje vyschnou, najdou se jiné.

Třeba se zvýší daně.