Vítězí jedině korupce

18. říjen 2004

Pár týdnu před volbami do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu se v předvolebním boji má rozhodovat o případných vítězích. Vzhledem k tomu, co představitelé politických reprezentací, především parlamentních stran, předvádějí před zraky veřejnosti, je uchopitelný už dnes jeden jediný vítěz. Jmenuje se korupce.

Dlouhá léta je korupce uměle bagatelizovaným problémem. Prý to není tak zlé. Prý - i když je Česká republika na mezinárodním žebříčku korupce hodně nízko, jsou na tom jiné státy ještě hůře. Nebo prý - metody hodnocení zkorumpovanosti té které země jsou špatně sestaveny, a tak dále.
Po letech tohoto bagatelizování je pojem korupce pomalu nejfrekventovanějším slovem v médiích. Korumpuje se, kam jen oko pohlédne, ale hlavně - kam nepohlédne.

Aféra "Kořistka" se rozplývá v mlze protichůdných stanovisek, protiřečících si výpovědí všech možných zúčastněných i nezúčastněných.
Jejím výsledkem je nejen další zpochybnění "politiky" jako takové, ale i zpochybnění činnosti z ústavy (prý) politicky neovlivnitelných institucí, totiž těch, činných v trestním řízení.
V tomhle informačním chaosu aby se čuník vyznal.

Jediné, co utkví v krátko- či dlouhodobější paměti je jakýsi slovní obal, zahalující neprůhlednou a lidu prostnému nedostupnou činnost lidí v té "politice". A ten slovní obal, deroucí se z nevědomí přes tenkou hranici do po-vědomí a pak do vědomí, má své jméno - korupce.

Zdá se, že hlavní dopad bude mít tohle znechucování politiky na budoucí volební účast. Vzhledem k tomu, že možnosti (i vyhlídky) poklesu důvěry veřejnosti v politiku a v politiky jsou téměř nevyčerpatelné, rýsuje se smutná budoucnost, v níž se voleb budou účastnit již jen samotní politici a jejich pár blízkých, či na nich přímo závislých občanů.

Veřejnost tahá už léta za ten kratší konec v přetahování o míru spoluzodpovědnosti za vývoj země.

Politici, demokraticky zvolení zástupci veřejnosti, se ohánějí svými tzv. "mandáty", leč nějaká zpětná vazba, která by jejich oprávněnost k politické činnosti potvrzovala téměř neexistuje. Jinými slovy: politici jako by nebyli odpovědní za své konání, za svou práci, což je - podle mého - úkaz (přinejmenším v živočišné říši) vskutku nevídaný. Jako by politici žili z toho, že je jim volbou svěřena zcela slepá důvěra, kterou nemusejí nijak potvrzovat. Navíc, velice úzký spolek těchto politiků, ani ne tři stovky lidí z nějakých deseti miliónů občanů téhle země, má ve svých rukou rozhodující pravomoci proměnit nějak obecná pravidla hry.

Stávající garnitura politiků zřejmě není schopna to učinit.
I když vím, jak je to představa iluzorní, naději vidím.
Spočívá v tom, že voliči (nevím, jakým zázrakem) pochopí, že je třeba, promiňte ten nehezký výraz, navolit zcela jinou politickou sestavu.
Takovou, která zajistí změnu pravidel pro činnost v tzv. "politice".

Pravidla by byla poměrně jednoduchá:
Každý politik by byl přímo odpovědný za své jednání. Ne, že někdo někde něco schválí či podepíše a pak se v rámci veřejnosti skrytých dohod přesune na jiné působiště, takže původce škod pak jako by nebyl dopátratelný. Ovšemže by byl. Dopadly by ho politikou neovlivnitelné příslušné orgány, že?

Poslanecká a senátní imunita by platila jen pro vystupování na parlamentní půdě. Skončila by téměř "bohorovnost" s jakou nyní zákonodárci vystupují a vypouštějí ze sebe komentáře a stanoviska ke všemu, včetně záležitostí, které jim vůbec nepřísluší veřejně komentovat, jako například vysílání veřejnoprávní televize či policie či státních zastupitelstev či soudů.

Politici by byli povinni, když to mohou dělat podnikající občané, zveřejňovat informace o svých financích každé tři měsíce.
Za nedodržení pravidel by byli okamžité a tvrdé sankce.
Poslanci a senátoři by museli pracovat, a ne, že se prostě nedostaví k hlasování. Který zaměstnavatel by pravidelnou a dokonce mnohdy demonstrativní neúčast v zaměstnání delší dobu trpěl. Žádný, odpovím si sám.
Kdo by nechtěl tato pravidla dodržovat, směl by (bez hanby a naopak s potleskem) z politiky odejít.

Trvalo by to jen pár let a důvěra občanů v tuto proměněnou a transparentní politickou scénu by rapidně stoupla.
Ano, tady bohužel můj sen končí.
Za pár týdnů jsou volby.

Všichni jsme v předvolebním boji vystaveni nikoli boji argumentů a nápadů, nýbrž směsici tušených, zákulisních machinací a reklamních sloganů. Kdo, ač znechucen, nepůjde volit, dává hlas těm, kteří tuhle směsici vyrábějí. Kdo volit půjde, bude mít možnost zapracovat na proměně politické scény. To slovo "proměna" je klíčové.

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.