Vila Zvolených

V první řadě to byla výstřední rodina Mojsejů, která již loni pozvala soutěžící na několik týdnů do své vlastní vily a ještě dotovala horentní cenu pro vítěze. A pak je tady novinka, uváděná souběžně s právě propukající horečkou kolem slovenských verzí VyVolených a Velkého bratra. Jde o stejně chaotický příběh-nepříběh, který se odehrává ve vile Zvolených, dosud známější spíše pod názvem Národní rada Slovenské republiky.

Tato soutěž má svá slovenská specifika: účastníci sice mohou na noc a na víkendy odcházet domů, případně se života ve vile neúčastnit, když se jim právě nechce, ale místo tří měsíců to trvá již tři roky. Prostor je sice mnohem větší, ale zase hodně neútulný a zejména se v něm musí mačkat někdy až 150 lidí. Jinak jsou ale lidé ve vile Zvolených v mnoha ohledech podobní svým VyVoleným Velkým Bratrům.

Zejména jimi v uzavřeném prostoru lomcují emoce a osobní zášti, dělají si tu a tam vzájemné naschvály, používají různé strategie, jak strhnout pozornost na sebe a divákům tvrdí, že nejsou tak špatní, jak to na obrazovce vypadá. A také mnohdy prohlašují, že už jim to za to nestojí a že by nejraději odešli, ale dobrovolně to teď udělal jenom jeden.

Ostatní se přinejmenším bojí vysoké pokuty, která by spočívala ve ztrátě imunity, solidního platu, příplatků, peněz na provoz kanceláře a asistentů, bezplatné přepravy a tak dále. Podobně jako Petr nebo Věra z vily na pražské Harfě tvrdí, že by si venku klidně vydělali mnohem víc, ale stejně jako oba VyVolení dobře vědí, že je to pustý blábol.

Tři roky nebo či více let jsou dlouhá doba: původní profese je už zapomenuta, vlak odbornosti dávno ujel, ve státní sféře se lze poměrně lehce dostat jen k místečkům, o která by po volbách nebo jen výměně vlády mohli poměrně stejně lehce přijít, a kšefty s poradenstvím a lobbismem ve skutečnosti nejsou vyhrazeny všem Zvoleným, ale jen několika málo skutečně Vyvoleným, tedy nejspíše ministrům vlivných resortů, a těch je pohříchu mnohem méně, než kolik je poslaneckých křesel.

Zkrátka a dobře, o předčasných volbách se lehce mluví, ale mnohem těžší je svým hlasem skutečné rozhodnutí o nich podpořit. Ve slovenské vile Zvolených je až příliš moc lidí, kteří by se sem nadlouho, a možná už nikdy nevrátili. Zejména jde o několik desítek nezávislých poslanců, kteří svou početností a turistickou zdatností překračují třeba obvyklé české parametry. Buď politickou příslušnost ztratili nebo si v mezidobí založili nové straničky, jejichž jména si pořádně nepamatuje snad ani parlamentní mluvčí, natož chudák unavený volič.

Dále pak jde o dosavadní příslušníky dvou stran. Jedna z nich, domovský to přístav samotného premiéra Dzurindy, se momentálně potácí těsně nad hranicí zvolitelnosti a v případě předčasných voleb by ztratila valnou část ze současného počtu mandátů. Druhý případ je složitější. Jde o Alianci nového občana, založenou mediálním magnátem podnikatelem a donedávna ministrem Pavlem Ruskem.

Po skandálech kolem bývalého šéfa slovenské ekonomiky jsou momentálně bez šance na znovuzvolení jak zbylá hrstka jeho věrných, tak většina rozpadlého poslaneckého klubu, vypuzena ze strany, za kterou si ještě nenašla náhradní kotviště. A to průzkumy nezachycují aktuální vývoj kauzy kolem Pavla Ruska, na kterého jeho dočasný nástupce v křesle ministra hospodářství a šéf resortu financí podal trestní oznámení.

Důvod je až rusky kuriózní: Pavol Rusko přestal vést nějaká obchodní jednání s ruským Jukosem jménem státu, a jednal s ním nadále již jako soukromý podnikatel, ovšem za použití ministerského hlavičkového papíru a razítek, o čemž ale v evidenci ministerstva není ani zmínka.

Věc se provalila tak, že důkazy usvědčující Ruska přišli přímo z Ruska. Ale dost bylo vtípků, neboť je-li to všechno pravda, jde o zneužití pravomocí veřejného činitele jak vyšité. Dojde-li pak k usvědčení a odsouzení údajného pachatele, slovenská vládní koalice se aspoň zčásti očistí před svými voliči. Ale to je vše ve hvězdách.

Vraťme se zatím do vily Zvolených, kde je tedy dost lidí, kterým se nechce ven a zdá se, že jich je dost na to, aby zabránili přijetí ústavního zákona o zkrácení volebního období. Na tom by snad nebylo nic špatného, pokud by Zvolení plnili zadané úkoly, jak mají. Vzhledem k těsné vládní většině, jejíž část ještě před pár dny laškovala s myšlenkou předčasných voleb, by opozice mohla čas od času uspět s již vyzkoušenou metodou obstrukce. Není ale jisté, že by se to v očích občanů neobrátilo proti blokátorům, takže i tady je namístě opatrnost. Situace ve slovenské vile Zvolených je složitá, napjatá a křehká, ale stále je zde určitá šance na celoroční dovládnutí, případně na jen symbolické zkrácení volebního období.

To, co je na celé věci nejhorší, je bourání jakýchsi mantinelů mravnosti. Část opozice volá po pádu vlády kvůli zneužívání pravomocí a klientelizmu, a chce si přitom pomoci hlasy toho nejhoršího klientelisty, který kvůli soukromému podnikání musel vládu opustit. A vládní strany se zase nestydí za to, že její křehká stabilita se teď opírá o nejvěrnější Mečiarovy poskoky, kteří najednou přišli na to, že vládní tábor je jim milejší. A tím téměř odpadá hlavní důvod, kvůli kterému slovenská vláda dostala od voličů mandát vládnout.